Cvičiti [se], napravovati ranami, kárati, napomínati [Dt 8,5; Ž 94,12], učiti [2S 22,35]. C. se v pobožnosti [1Tm 4,7], doslovně ‚cvič se k pobožnosti‘, t. j. soustřeď se ve svém úsilí na zbožnost [sr. 1K 9,24-27; F 2,12; 3,12nn; Žd 12,11]. Podobně se lze vycvičit v hrabivosti [2Pt 2,14].