Vysvoboditel, vysvoboditi, vysvobození

Vysvoboditel, vysvoboditi, vysvobození. Ve SZ-ě jde hlavně o kořeny n-s-l a j-š-'.

První označuje vytažení, vychvácení, vytržení, zachránění [na př. Gn 37,21n, kde je toto sloveso překládáno jednou výrazem vytrhnouti, podruhé vysvoboditi], druhý učiniti prostranným, uvolniti, osvoboditi, dáti bezpečnost [na př. 1S 4,3; Ž 55,17]. Také sloveso m-l-t [= vyklouznouti, zachrániti se] je v určitém tvaru překládáno vysvoboditi, na př. Jb 6,23; Kaz 8,8; Jr 48,6 a j. Jindy jde o sloveso p-d-h [= vyplatiti, vykoupiti. *Výplata], na př. Dt 7,8; Jb 6,23; Ž 78,42; 119,134, nebo o ch-l-s [= vytáhnouti, osvoboditi], na př. 2S 22,20; Ž 119,153; 140,2 a j., nebo o g-'-l = vykoupiti, což bylo povinností nejbližšího příbuzného [Ž 77,16; 103,4]. Ojediněle je tak překládáno sloveso š-p-t [= souditi, odsouditi, dopomoci k právu, na př. 1S 24,16; 2S 18,31] a ještě tři jiná slovesa.

Bůh jako vysvoboditel je jedním z hlavních themat celého SZ-a. Svůj lid vysvobodil z Egypta [Ex 3,8; Dt 7,8], vzbuzoval vysvoboditele [Sd 3,9; 6,14n; 7,7; 1S 9,16; 2Kr 13,5; Neh 9,27], sám ustavičně vysvobozoval z rukou nejmocnějších nepřátel [2Kr 18,30nn; 20,6], byl vysvoboditelem jednotlivců [Ž 18,3.49; 40,18; 118,14 a j.]. Hospodin ovšem ne-vysvobozuje mečem a kopím [1S 17,47, sr. Sd 7,7; Oz 1,7], nýbrž pro svou spravedlnost [Ž 31,2] a podle svých slitování [Neh 9,28]. Celé dějiny Izraele měly ukázat, že není vysvoboditele kromě Boha [Sd 10,14; Iz 46,6n; 63,1; Oz 13,4]. On vysvobozuje i toho, který není bez viny, čistotou rukou svého vyvoleného [Jb 22,30], který je ponížených očí, k němu volá [Ž 55,17], zamiloval si jej [Ž 91,14], očekává na něho [Ž 22,5; Př 20,22; Iz 25,9] a vzývá jeho jméno [Jl 2,23]. Často se myslí na vysvobození z ruky nepřátel [1S 9,16; 12,10; 2Kr 17,39; Ž 7,2], z úzkostí [1S 26,24; Ž 34,7; Př 11,8], z nebezpečí života [2S 4,9; Ž 69,2; 103,4; 107,20; Jon 2,7], z násilí [Ž 72,14; 119,134], soužení [Ž 78,42], trápení [Ž 119,153], od lhářů [Ž 120,2] a pod., ale také od přestoupení [Ž 39,9; Ez 36,29]. *Vykoupiti. *Spasen, spasení. Ve SZ-ě se upíraly zraky proroků čím dál tím více k budoucímu, konečnému vysvobození Hospodinovu, zvláště v zajetí babylonském a po něm [Iz 35,9; 49,25; Ez 34,22; Dn 12,1; Jl 2,32; Abd 1,17; Za 10,6], a tak byla připravena půda pro NZ zvěst.

Hebr. n-s-l odpovídá NZ ryesthai [= vytrhnouti, 2K 1,10; 2Tm 4,17; 2Pt 2,7.9, zbaviti, Mt 6,13, uchrániti], které je překládáno slovesem vysvoboditi [z ruky nepřátel, protivníků u L 1,74; Ř 15,31; 2Tm 3,2; s kříže, Mt 27,43; ze smrtelného těla Ř 7,24; z protivenství, 2Tm 3,11; z každého zlého skutku, 2Tm 4,18; od budoucího hněvu Božího, 1Te 1,10]. V Ř 11,26 je výraz Vysvoboditel [řecky ryomenos] překladem hebr. go'él = Vykupitel, ten, který vykupuje své příbuzné z otroctví, zajetí a pod. Obsahově příbuzným slovem je řecké exaireisthai [= vyjmouti, vysvoboditi], jehož je užito o vysvobození z úzkostí [Sk 7,10], z otroctví [7,34], ale také o záchraně, po případě o vyvolení z lidu [Sk 26,17].

Řecké sózein [= zachrániti, zachovati, uzdraviti, spasiti] odpovídá SZ-mu j-š-'. Žilka překládá J 12,27: „Nyní je má duše rozechvěna. Co mám říci? Otče, zachraň mne od této hodiny? Ne, vždyť jsem právě proto přišel k této hodině. Otče, oslav své jméno!“ Ježíš nechce být uchráněn utrpení a smrti na kříži, aby mohl přinésti spásu, záchranu druhým. Myslí se tu především na vysvobození z hříchů [Mt 1,21]. Kral. však sloveso sózein překládají většinou výrazem spasiti. *Spasen. Jen tam, kde jde o záchranu z ruky nepřátel [L 1,71] nebo o záchranu duše ze smrti, způsobenou činností věřícího člověka [Jk 5,20], mluví o vysvobození. Spasitelná činnost je vyhrazena Ježíši Kristu. V Žd 2,15 je označena řeckým apallassein [= osvoboditi]. Kristus osvobodil ty, kteří jsou strachem před smrtí po celý život zotročeni.

Ve Sk 7,35 je Mojžíš označen jako vysvoboditel [řecky lytrótés, *Vykoupiti] Izraele. Podle Žd 11,35 mnozí mučedníci, vedení silou víry, nepřijali osvobození [apolytrósis], protože toužili po lepším vzkříšení než je pouhý návrat k pozemskému životu. Myslí se tu na sedm bratří Eleazarových [2Mak 6,21n; 7,24], kterým král Antiochus nabídl osvobození, ustoupí-li od ustanovení otců.

V 1K 10,13 jde o překlad řeckého ekbasis [= východ, východisko, konec]. Pavel varuje před mravním a náboženským siláctvím, jež říká na př., že modla nic není [1K 8,4], a že tedy lze jísti i maso, zasvěcené božstvům. Ale SZ příklady, jež uvádí Pavel, jsou výstrahou. Neboť lehkomyslnou účastí na obětních hostinách se vydali věřící pokušení se strany démonů. Pavel však utěšuje věrností Boží, jež sice pokušení připustilo, ale učiní jim také konec, dá jim zmizet [tak překládá Bousset řecké ekbasis], aby nebyla nad lidskou sílu. Tím naléhavější však je napomenutí, aby se Korintští varovali pohanských obětních hostin. Ale sr. odlišný Součkův výklad tohoto místa [Výklad 1K, str. 109].

Kral. překládají také řecké eleutherûn [= osvoboditi] výrazem vysvoboditi. I tu jde o spasitelnou činnost Kristovu. Bez Krista je člověk otrokem hříchu. Jen poslušností a plným spolehnutím na Ježíšova slova lze poznat pravdu, t. j. Krista [J 14,6; 7,17], a tento poznaný Kristus [Pravda] člověka osvobozuje [J 8,32.36]. Myslí se tu na *svobodu od hříchu a smrti [Ř 6,18; 8,2], od otroctví zániku [Kral. ‚služba porušení‘, Ř 8,21]. *Svoboda.