Heslo
Svlažený, svlažovati
Svlažený, svlažovati, zavlažiti, dáti vláhu, zavodňovati. O zemi [Gn 2,6; Dt 11,10; Jb 37,10; 38,38; Ž 65,10n], o zahradě [Iz 58,11; Jr 31,12], o lesu [Kaz 2,6], o vinici [Iz 27,3], o horách [Ž 104,13], jež jsou zavlažovány deštěm nebo rybniční vodou; o loži [Ž 6,7], o městech [Iz 16,9], jež jsou svlažována slzami; o morku kostí, jenž nevysychá [Jb 21,24]. Př 11,25 mluví o štědrém člověku, o němž platí, že tak jako on svlažuje, t. j. osvěžuje druhé a prospívá jim, tak i sám bude zavlažen, t. j. přijme požehnání, jež sám jiným rozdával. Jan Zlatoústý v jedné ze svých homilií poznamenává k tomuto verši: „Když se dobrému člověku dostane bohatství, je to tak, jako ovoce padající doprostřed vesnice. Bohatství dobrého člověka je jako voda v rýžovém poli. Dobrý člověk je totiž jako oblak, který přijímá, jen aby dával. Řeky samy nepijí své vody, ani strom nejí své vlastní ovoce; a oblaka neshlcují úrodu. Oděv, kterým oblékneš jiného, vydrží déle než ten, jímž se sám odíváš“.