Pravidlo (stč = pravítko)

Pravidlo, stč. = pravítko, míra, v přeneseném smyslu pravda, zákon, předpis, podle nichž se kdo spravuje; hebr. káv = šňůra k měření [Jb 38,5; Iz 28,17; Za 1,16], a ’anák = olovnice“ [Am 7,7n]. Řecké kanón je odvozeno ze semitského káné = třtina [1Kr 14,15], jíž se užívalo k měření. Pavel p-em myslí na normu, podle níž má člověk sám jednat anebo měřit jednání druhých. V Ga 6,16 ukazuje na to, že ti, kteří byli vykoupeni smrtí Kristovou, jsou vyňati ze staré skutečnosti se starými měřítky [pravidly], jako byly Zákon, obřízka, Izrael podle těla a p. Věřící se octli jako „nová stvoření“ v nové skutečnosti. Jejich pravidlo je právě to, že pro ně neplatí stará měřítka. K těmto měřítkům, jež pocházejí z těla, je věřící naprosto lhostejný. Právě na této lhostejnosti se pozná, patří-li člověk k Božímu Izraeli. Praví-li Pavel v 2K 10,13, že se bude chlubiti „podle míry pravidla, kterou mu od měřil Bůh“, chce tím říci, že mu Bůh svěřil poslání, jež ho přivedlo až do Korintu jako prvního z misionářů. Práce v Korintu byla jeho Božím přídělem [tak překládá Žilka řecké kanón, které Kral. překládají „pravidlo“] Jakmile zjistil, že víra Korintských byla upevněna, obrátil svůj zrak ke Španělsku, kde ještě nikdo nepracoval. Neboť jeho zásada [pravidlo] byla kázati evangelium tam, kde jméno Kristovo nebylo ještě rozhlášeno [Ř 15,20n, sr. Iz 52,15]. Nechce se chlubiti, jako jeho odpůrci v Korintě, tím, „co jest již hotovo na cizím přídělu“ [Žilka 2K 10,16]. P., o kterém mluví Pavel v 2K 10,13, je tedy jemu Bohem přidělený úkol, k němuž mu byla vyměřena milost [Ga 2,9; Ř 15,15nn].

V Ř 12,6 je užito řeckého výrazu analogia [= správný poměr, proporce]. Žilka překládá: „Ať ho tedy užívá ve shodě s vírou“; Hejčl jasněji: „Ať ho užívá úměrně k své víře“.