Posílati, poslati

Posílati, poslati. *Posel. *Prorok. Ve SZ je tak většinou překládáno sloveso šálách [na př. Gn 32,3; Nu 20,14; Joz 7,22; Sd 6,35; 7,24; 9,31 o lidech, kteří někoho poslali; Mal 3,1; 2Pa 36,15 o Bohu], při čemž důraz leží na skutečnosti a důležitosti samotného poslání [aniž je vždycky sdělen obsah poslání, Gn 31,4; 41,8.14] s vyzdvižením toho, jenž posílá, kdežto poslaná osoba ustupuje do pozadí. Jejím úkolem je prostě poslouchat a poselství vyřídit [Iz 6,8]. Sloveso šálách vyjadřuje vůli a cílevědomost posílajícího, ať už jde o člověka, jenž posílá [sr. Gn 24,1nn] nebo o Boha [sr. Gn 12,1nn; Ex 3,10; Sd 6,8.14; Iz 6,8; Jr 1,7; Ez 2,3; Ag 1,12; Za 2,11; 4,9; Mal 4,5]. Jak silně je hebr. slovesem zdůrazněna činná vůle a autorita posílajícího, je vidět na jeho spojení s rukou: „p. ruku“ [Kral. „vztáhnouti ruku“, Ž 144,7; sr. Ex 9,15; 2S 6,6; Jb 2,5, které Kral. v Ž 18,17; 57,4 překládají „poslati“, ač je ze souvislosti jasno, že jde o vztažení ruky, i když v hebr. textu o ruce není řeči]. Zvláště tam, kde jde o Boha jako posílajícího, je zdůrazněna jeho svrchovaná vůle, jíž nelze odolat [Ex 3,10; 4,13; Am 3,8; Jr 20,7].

Hebr. šálách překládá LXX řeckým apostellein; NZ má dva výrazy: apostellein a pempein, při čemž synoptická evangelia slovesa pempein nikdy neužívají přímo o Bohu [Mt 11,2; 14,10; 22,7; L 7,10.19; 15,15; 16,27 proti Mt 10,40; 15,24; Mk 9,37; L 9,48, kde je užito slovesa apostellein]. U Jana je užito řeckého apostellein tam, kde jde o zdůvodnění Ježíšovy autority Boží autoritou, jež ručí a je odpovědna za jeho slova a činy [za Ježíšovou osobou a jeho slovy stojí sám Bůh, J 5,36.38; 6,29.57; 7,29; 8,42; 10,36; 20,21; viz zvl. modlitby Ježíšovy J 11,42; 17,3.8.18.21.23.25; sr. 1J 4,9n. 14; Ga 4,4], kdežto řeckého pempein je užito tam, kde jde o zdůraznění Boží bezprostřední účasti na díle Ježíšově [J 5,37; 6,44; 8,18; 12,49; 14,24, sr. J 5,30; 6,29; 8,16]. Neboť dílo Ježíše jako Syna Božího je dílo Boží nebo, jinak řečeno, dílo Ježíšovo vzniká z díla Božího [J 4,34; 5,17; 9,4, sr. 14,10]. Ježíš Kristus a Otec jsou jedno [J 10,34; 14,9n]. Proto Ježíš u Jana vedle formule „poslal mne Otec“ užívá také formule „já jsem přišel“ [J 10,10; 12,46n; 16,28; 18,37], aby tak byla vyzdvižena naprostá jednota vůle mezi ním a Otcem. Je jistě příznačné, že mluví-li Ježíš o seslání Ducha sv., vyjadřuje to Jan vždy slovesem pempein, nikdy apostellein [J 15,26; 16,7, sr. J 14,26; Ga 4,6]. I tu je zdůrazněna bezprostřední účast Kristova na díle Ducha sv. Jako Bůh poslal Syna, tak Syn posílá [apostellein; u J 20,21 je sloveso pempein] své učedníky a stojí za nimi svou autoritou i mocí [Mt 10,5.16; Mk 3,14; 6,7; L 9,2. 52; 10,3; 22,35; J 17,18; Sk 22,21; Ř 10,15; 1K 1,17]. Také při svém druhém příchodu pošle anděly, aby shromáždili jeho vyvolené se všech stran a končin světa [Mt 24,31]. Sloveso apostellein pod vlivem výrazu apostolos [*Apoštol] se pomalu stává odborným názvem pro vybavení plnou mocí od Boha nebo Ježíše Krista k službě království Božího.