Pokropiti

Pokropiti. Kropení obětní krví mělo ve SZ trojí význam: jednak bylo symbolem kultického očištění oltáře a kultického nářadí [Lv 4,17; 5,9; 8,11; 14,16.27; 16,14n; Nu 19,4], jednak symbolem uzavření smlouvy lidu nebo kultických osob s Bohem [Ex 24,8; ý9,21], při čemž částí krve byl pokropen oltář jako ztělesnění Boží přítomnosti, druhou částí lid nebo kultické osoby, a konečně symbolem odstranění jakékoli souvislosti s tím, co je odsouzeno k zániku anebo propadlo Božímu soudu. To platilo zvláště při očišťování od malomocenství [Lv 14,7] a od dotyku s mrtvolou [Nu 19,18], jež obojí narušovalo pospolitost lidu Božího. Následky dotyku s mrtvolou byly odstraňovány pokropením vodou, v níž byl rozpuštěn popel červené jalovice. Je jistě příznačné, že Žd 12,24, kde se mluví o pokropení krví Kristovou, navazuje pouze na Ex 24 [sr. 1Pt 1,2 s 2,9 podle Ex 19,6] a na Nu 19,9.13. 20n [Žd 9,13.19], tedy na symbol navázání obecenství s Bohem a odstranění příčin, jež vylučovaly z pospolitosti lidu Božího. Tak se stal Kristus prostředníkem nové smlouvy [Kral. : Nového Zákona; sr. Žd 9,15; 1J 5,6]. Neboť krev býků a kozlů a popel jalovice sloužily jen k očištění těla, kdežto krev Kristova slouží k očištění svědomí od mrtvých skutků [Žd 9,13]. Volala-li už krev Ábelova k nebi [Gn 4,10], tím hlasitěji volá krev Kristova, jež přinesla skutečnou spásu. Je jen třeba toto volání neodmítnout [Žd 12,24]. *Krev. *Oběť. *Skropení.