Pokoušeti

Pokoušeti, ve smyslu vystaviti, podrobiti zkoušce, zkoušeti [J 6,6; Žd 11,17], zkoušeti něčí spolehlivost, pravdivost, a to nejčastěji z nedůvěry nebo ze zlého, nepřátelského úmyslu. Dt 6,16 [Mt 4,7; L 4,12] zakazuje p. Boha; neboť každý projev nedůvěry – a tím je i neposlušnost – je popouzením Boha k hněvu [Dt 9,22] a jeho drážděním [Ž 78,56]. Bůh je sice trpělivý a dlouhoshovívající [Mal 3,15], Izraelci však pokoušeli Boha ustavičně [Ex 17,2.7; Nu 14,22; Ž 78,18.56; Žd 3,9n překládá Žilka: „Kde mě vaši předkové podrobili zkoušce, zdali se osvědčím, ačkoli viděli mé činy po čtyřicet let“], takže se musel dostavit soud. Achas odmítl nabízené znamení od Boha pod záminkou, že jej nechce pokoušeti [Iz 7,12]. Židé pokoušeli [zkoušeli] Ježíše jednak z nedůvěry v jeho mesiášství [Mt 16,1; Mk 8,11; L 11,16], jednak z pochybnosti o jeho učení [Mt 19,3; 22,35nn; Mk 10,2; L 10,25], jež podezírali z kacířství, a konečně, aby jej vydráždili k neprozřetelnému výroku, pro nějž by ho mohli zničiti [Mt 22,18; Mk 12,15; L 20,23; J 8,6]. Petr ve Sk 5,9 obviňuje Zafiru, že se spojila se svým mužem, aby svou lží pokoušeli [uráželi, zarmucovali] Ducha sv. Tentýž Petr prohlašuje ve Sk 15,10 za pokoušení Boha, kdyby apoštolský „sněm“ žádal na něm nějaké nové rozhodnutí (sr. v. 5) ve věci uvěřivších pohanů, když přece v události s Korneliem [Sk 10] už dal jasnou odpověď. Pavel pak v 1K 10,9 prohlašuje na pozadí událostí na pochodu Izraelců pouští každou účast na pohanských obětních hostinách za pokoušení [dráždění] Pána [Kral. : Krista], které se vymstí tím spíše, že čtenáři jeho epištoly stojí na konci starého a na počátku nového věku. O tom, jak ďábel pokouší k pádu [Mt 4,1; Mk 1,13; L 4,2; 1K 7,5; 1Te 3,5; Zj 3,10], viz *Pokušení, *Pokušitel. V tom smyslu Bůh nikdy nepokouší [Jk 1,13], i když zkouší. *Zkusiti.