Zkusiti, zkušení, -ý, zkušování, zkušovati

Zkusiti, zkušení, -ý, zkušování, zkušovati. Ve SZ-ě tak Kral. překládají sedm různých hebr. výrazů, z nichž některé znamenají věděti, viděti, zakusiti, poznati [1S 18,28; 2Pa 12,8; Kaz 2,3; ‚muž z-ý‘ v Dt 1,13.15 = muž známý, proslulý], probádati, prozkoumati [Ž 139,1.23], znamení [hebr. ‘Ót u Jb 21,29, Karafiát: „Znamením jejich nepovolíte“. Jde tu o skutečnosti, jež dokazují nesprávnost učení, že Bůh trestá jen zlé. Hrozný překládá: „Jejich důvodů nezatajíte, že člověk zlý bývá ušetřen v den neštěstí“], věšteckou praktiku [pomocí poháru, Gn 44,5], nejčastěji však podrobiti zkoušce, vyzkoušeti, učiniti pokus [Dt 4,34], pokusiti se. Královna ze Sáby přijela do Jerusalema, aby hádankami vyzkoušela moudrost Šalomounovu [1Kr 10,1; 2Pa 9,1], správce dvořanů učinil pokus na deset dní s Danielem a jeho druhy, zda i při prosté stravě budou tělesně i duševně prospívat [Dn 1,12.14, hebr. n-s-ti], pisatel Kaz chce učiniti pokus, jak bude prospívat jeho srdce v tělesných rozkoších [Kaz 2,1], ale když všecko vyzkoušel, shledal, že se nikam nedostal [Kaz 7,23]; Josef se chce přesvědčit o pravdivosti slov svých bratří tím, že přivedou nejmladšího [Gn 42,15n, hebr. b-ch-n = tavením zkoušeti, sr. Ž 66,10; Jr 9,7; Za 13,9, *Průba, *prubovati], ucho zkouší slova jako patro okouší pokrmu [Jb 34,3]. U Jb 9,23 má výraz z-ování snad význam zoufalosti.

Nejčastěji jde o Boží podrobování zkoušce a stavění před rozhodnutí [Ex 15,25], aby se ukázalo, zda jej člověk miluje a co je vlastně v jeho srdci [Gn 22,1; Ex 16,4; 20,20; Dt 8,2.16; 13,3; 33,8; 2Pa 32,31; Ž 26,2]. Činí to utrpením, sesíláním nedostatku, někdy prostřednictvím pohanských národů, s nimiž se jeho lid musí stýkat [Sd 2,22; 3,1.4], jindy svými divy a ranami, jimiž zkoušel faraóna [Dt 4,34; 7,19; 29,3], avšak též věrnost a chápavost Izraele [Kral. ‚zkušování‘, ‚pokušení‘], takže se tyto divy staly přímo pokušením i pro Boží lid. Bůh zkouší člověka jako zlatník zkouší kov přetavováním [hebr. b-ch-n, Jb 7,18; 23, 10; Ž 11,4n; Př 17,3; také hebr. s-r-p = tavením čistiti, Sd 7,4; Zemanův překlad Ž 105,19: „Řeč Hospodinova ho osvědčeným prohlásila, vytříbila“], zkouší *srdce [Ž 17,3; Jr 12,3], *ledví [Jr 17,10], srdce a ledví [Ž 7,10; Jr 11,20, sr. 20,12], prostřednictvím proroka zkouší cesty člověka [Jr 6,27nn]. SZ věřící je přesvědčen, že Boží zkoumající oko je důkazem jeho milostivé přítomnosti. Proto sám vyzývá Boha, aby jej zkoušel [Ž 26,2; 139,23]. Ale i lidé podrobují Boha zkoušce, ovšem ve vědomí, že se dopouštějí něčeho nepatřičného [Sd 6,39]. Kral. v těchto případech hebr. n-s-h překládají výrazem *pokoušeti [Ex 17,2.7; Nu 14,22; Dt 6,16; Ž 78,18.41.56; 95,9; 106,14; Iz 7,12]. ‚Kámen zkušený‘ u Iz 28,16 znamená vyzkoušený, osvědčený základní nebo úhelní kámen; nikoli hrad Sión, ani chrám, ani ostatky lidu, nýbrž mesiášskou spásu, jež ovšem navazuje na Davidův rod a svatyni na Sioně [sr. Ž 118,22n; Mt 21,42; 1Pt 2,4.7, dále Mk 8,31; L 9,22; 17,25].

V NZ-ě jde o slovesa peirazein [– vystaviti zkoušce; pokoušeti] a dokimazein [= vyzkoušeti, L 14,19] a jejich odvozeniny. Dokimazein znamená také: přesvědčiti se zkouškou o spolehlivosti a solidnosti zkoušeného, tedy také: schvalovati, uznávati. Dokimos je vyzkoušený, osvědčený. Celý život člověka je podroben ustavičnému Božímu zkoumání, jež se projevuje a jednou s konečnou platností se projeví v jeho soudu [sr. 1K 3,13; Zj 3,10; Jk 1,12]. Proto věřícímu všecko záleží na tom, aby v této Boží zkoušce obstál, aby se ukázal jako osvědčený. Ví, že „ne ten, kdo sám sebe doporučuje, jest osvědčený muž, nýbrž ten, koho doporučuje Pán“ [2K 10,18 v překladu Žilkově]. Příležitost k osvědčení mu dávají především utrpení ve světě [sr. 1Pt 4,12; Zj 2,10] a pohrdání se strany světa. Známkou osvědčení [Kral. ‚zkušení‘] je především trpělivost, jež dovede vytrvat ve víře v Krista a v naději na jeho konečné vítězství [Ř 5,3n v Žilkově překladu: „Trápení působí trpělivost, trpělivost působí osvědčenost – Kral. zkušení –, osvědčenost naději“]. Pavel staví makedonské sbory za vzor sboru korintskému, že „v mnohých tísnivých zkouškách zakusili hojnost radosti“ [2K 8,2, Žilkův překlad], t.j. i ve zkouškách si udrželi radost, plynoucí z víry v Krista. Podobně Jk 1,2n [„Pokládejte za čirou radost, upadnete-li do rozmanitých zkoušek; buďte jisti, že vaše víra, bude-li vytříbením osvědčena, způsobí vytrvalost“, Žilkův překlad] a 1Pt 1,6n, kde je tříbení víry přirovnáváno ke zkouškám zlata ohněm, takže se ukáže, co je na víře ryzí. Radost z takto osvědčené víry je vyjádřena jak v Ř 5,3, tak u Jk 1,2n a 1Pt 1,6. Radost je založena v tom, že vyzkoušením se víra nejen zjišťuje, nýbrž posiluje, ano znovu tvoří. V této osvědčené víře je třeba vytrvat až do soudného dne [Zj 2,10]. Při všech zkouškách má křesťan před očima Ježíše Krista, který byl ve všem vyzkoušen podobně jako my a má tedy soucit s našimi slabostmi [Žd 4,15], a který se z toho, co vytrpěl, naučil poslušnosti [Žd 5,8]. Vedle utrpení je také služba ve hlásání evangelia vhodnou příležitostí k osvědčení [F 2,22: „Jeho osvědčenou věrnost však znáte“, Žilkův překlad. Sr. 2K 8,22; 1Tm 3,10] stejně jako ochotná účast na sbírce, jež osvědčuje ryzost křesťanské lásky [2K 8,8; sr. 9,13], a především ovšem konání dobra [2K 13,5nn] v poslušnosti víry [2K 2,9: „Abych se zkouškou přesvědčil, jste-li ve všem poslušni“, překlad Žilkův]. Takto osvědčení křesťané jsou nazýváni „zkušenými v Kristu“ [Ř 16,10].

Aby se věřící mohli osvědčit, musejí především znát vůli Boží, zkoumat ji [Ř 12,2; F 1,10] pro každou novou situaci [1Te 5,21]. Zvláště je třeba zkoumat duchy, jsou-li z Boha [2K 13,3; 1J 4,1; Zj 2,2], a ovšem ustavičně zkoumat sebe [2K 13,5; Ga 6,4], zvláště před přistupováním k Večeři Páně [1K 11,28], zda nejí chléb a nepije z kalicha nehodně.