Pohltiti

Pohltiti, požití, spolknouti. Tenké klasy ve vidění faraónově pohltily sedm klasů plných [Gn 41,7; sr. Ex 7,12 „pozříti“; 15,10.12; Př 1,2 „sehltiti“]. Podle Kral. jsou kníže i prorok pohlceni od vína [Iz 28,7]. Je tu sice užito hebr. slovesa bl' jako ve svrchu uvedených citátech, ale toto sloveso znamená také zmásti [Ž 55,10; podobně Iz 3,12, kde Kral. mají: „Cestu stezek tvých ukrývají“, Heger správněji: „Cestu stezek tvých matou“]. Podle Iz 28,7 jsou kníže i prorok vínem tak obluzeni, že nedovedou správně vykládat vidění a vynášejí falešný soud [sr. Iz 5,11.22n]. V Př 20,25 je užito hebr. slovesa bl', které znamená „něco neprozřetelně, unáhleně vysloviti“. Podle Kral. textu je člověku osidlem „pohltiti věc posvěcenou“. Myslí se tu snad na požití věcí, zasvěcených Bohu [prvotiny, jež patří kněžím]. Jiní však mají za to, že „věc posvěcená“ je totéž jako korban [Mk 7,11] a že se tu varuje před unáhleným zasvěcováním věcí Hospodinu [sr. Kaz 5,2.4]. Je to totéž jako učiniti slib a nesplniti jej [Dt 23,21].

V 1K 15,54 cituje Pavel s některými úpravami Iz 25,8 [„Sehltí i smrt u vítězství“, podle hebr. textu „Sehltí i smrt na vždy“] a Oz 13,14, aby dal výraz svému přesvědčení, že při vzkříšení z mrtvých bude zničen i poslední nepřítel, smrt [1K 15,26; sr. Zj 21,4], pod nímž doposud úpíme [2K 5,4].