Heslo
Pohnouti se
Pohnouti se [= dáti se do pohybu], o střevech [Gn 43,30; 1Kr 3,26; Oz 11,8], vnitřnostech [Pís 5,4], duchu [Nu 5,14], srdci [Iz 7,2], kostech [Jr 23,9] k vyjádření hlubokého hnutí mysli, jež zachvacuje celého člověka [sr. Jr 4,19; Iz 16,11; Pl 1,20; 2,11; 2K 6,12; F 1,8; 2,1; Ko 3,12; Fm 1,20; 1J 3,17]. *Střeva. O věřících se praví [Ž 15,5; 16,8; 21,8; 62,3; 112,6; Př 10,30], že se nepohnou, t. j. nezakolísají. K tomu Kral. u Ž 15,5 přidávají výstižnou poznámku: „Nepraví, kdo tyto věci zná, čte neb zpívá a káže jiným, ale kdož činí. Ten se nepohne, t. ten bude věčným měšťanem nebeského Jerusalema, žádného bezpráví a nebezpečenství se neboje, Takť i Kristus Pán dí: znáte-li tyto věci, blahoslavení jste, budete-li je činiti [J 13,7].“ – P. se ve smyslu zneklidněti, rozechvěti se [Iz 32,11], hnouti se s místa [Ez 38,20 aj.].