Oráč, orati

Oráč, orati, Ten, kdo orá, je nazýván oráčem. Toto slovo označovalo ve stč. jednak majitele půdy, rolníka, jednak čeledína, ustanoveného k orání [sr. 2Kr 25,12]. Kain je prvním o-em, zmíněným v bibli [Gn 4,2]. Palestina skýtala mnoho možností pro rolníka, jestliže se jen poněkud přičinil. Podle Iz 28,24nn sám Bůh v zaslíbené zemi naučil vhodným způsobem vzdělávat půdu. Práce to byla těžká a namáhavá. Bible spojuje tuto namáhavost s hříchem [Gn 3,17.19]. Kamenitá půda musela být zbavena kamení [Iz 5,2], trní a hloží muselo být vysekáno a spáleno [Iz 5,24]. Jakmile dešti půda změkla, přistoupilo se k orání, doslovně k „otvírání“ nebo „rozškrabávání“ půdy jakýmsi *pluhem, jenž byl z kovového ostnu, zasazeného do kolu, zakončeného rukojetí a taženého dobyčetem. Bylo zakázáno užívat při tom různých druhů zvířat současně [na př. vola a osla Dt 22,10], snad i proto, že jejich síla byla nepoměrná, takže slabší zvíře tím trpělo. Pluh ovšem byl lehký, takže snadno mohl vyběhnouti z půdy. Aby se to nestalo, musel být o. ustavičně hluboce skloněn. Aby se pluh nepoškodil o kamení nebo skryté kořeny, musel být o. stále bdělý a nesměl se ohlížeti [L 9,62]. Teprve zorané a zvláčené pole bylo oséváno. Podle Mojžíšova Zákona měla každá rodina dostati kus půdy, který nikdy nesměl být prodán [Lv 25,13-16. 23]. Tento zákon měl zabrániti, aby se půda, jež vlastně patřila Hospodinu [proto bylo nutno odváděti desátky Lv 25,23], nehromadila v jedněch rukou.

Přísloví „orati cizí jalovičkou“ [Sd 14,18] znamená užívati cizího úsudku. „Orati nepravost = připravovati půdu pro nepravost, Jb 4,8; Oz 10,13“. „Orati po hřbetě“ = sužovati, trápiti [Ž 129,3].