Heslo
Kain
Kain [od téhož slovního kořene jsou v hebr. výrazy: kovář, kopí, ale též zpívati žalozpěv!]
1. Podle Gn 4 prvorozený syn Adama a Evy, zakladatel rolnictví; zabil svého bratra Ábela, protože Hospodin nepřijal jeho oběť [Žd 11,4]. Stal se poběhlíkem a nosil na sobě znamení, které Hospodin vložil na něj [Gn 4,1-25]. Konečně se usadil v krajině Nod, kde založil město. To rozhodlo i o jeho náboženství [„před tváří tvou skrývati se budu“ Gn 4,14], neboť Hospodinu nelze sloužit v „nečisté“ zemi [Am 7,17; Ez 4,13]. Přesto však oko Hospodinovo bdí nad ním. Jeho rod vynikl v umění kovotepeckém. Beduini jej pokládají za svého praotce. Zmínka o něm v 1J 3,12. Sr. v 9-10; Ju 1,11; Žd 11,4. Původně snad za vypravováním Gn 4 vězí pradávný rozpor mezi nomády a rolníky [v. 2], mezi obětí zvířecí a rostlinnou [v. 3-4] a vůbec mezi rozličným pojetím bohoslužby. „Pole“ ve v. 8 znamenalo snad posvátné pole. K. je pokládán za praotce Kenitů [Kral. *Cinejských Sd 4,11], potulných řemeslníků a hudebníků [Gn 4,17-21].
2. Vesnice téhož jména v horách Judských. [Joz 15,57] jv. od Hebronu.