Heslo
Nébo
Nébo
1. Jméno hory v pohoří Abarim v zemi Moabské v. od Mrtvého moře naproti Jerichu [Nu 33,47n], snad vrcholek hory *Fazga [Dt 3,27 sr. 34,1], dnešní Džebel en- Nebá 13 km v. od ústí Jordánu. Patrně byla tato hora v souvislosti s babylonským božstvem Nébo [Iz 46,1]. Vypravuje se, že Mojžíš s hory Nébo přehlédl před svou smrtí krajinu zaslíbené země [Dt 32,49; 34,1]. Opravdu je odtud za jasného počasí vyhlídka až k Hermonu, pod nímž leží Dan, a ke Karmeli s mořem Středozemním. Na této hoře podle židovské tradice byla uschována truhla Boží po vyvrácení Jerusalema.
2. Jméno města na území pokolení Rubenova na v. straně Jordánu [Nu 32,3.38; 33,47; 1Pa 5,8]. Iz 15,2; Jr 48,1.22 uvádějí toto město jako državu moabskou. Leželo jižně od Ezebonu, snad na úpatí hory N.
3. Ezd 2,29; 10,43; Neh 7,33 mluví o synech z Nébo, kteří se navrátili se Zorobábelem ze zajetí. Poněvadž jméno to přichází ve spojení s Bethel, Hai a Lyddou, soudí mnozí, že nutno hledati toto místo na území pokolení Benjaminova, snad dnešní Núba v. od Chirbet Kéla.
4. Jméno babylonského božstva Nabú [Iz 46,1; Jr 48,1], jež bylo považováno za vynálezce klínového písma a pána písařů a spojováno s oběžnicí Merkurem. Podle babylonských nápisů panuje toto božstvo nad vojsky nebeskými a zemskými. Bylo uctíváno hlavně v Borsippě u Babylona, kde byla velkolepá jeho svatyně, dochovaná ve zříceninách t. zv. Birs Nimrud. Nébo bylo totožné s egyptským božstvem Totem, řeckým Hermem, římským Merkurem. Socha jeho s dlouhým rouchem byla nalezena v Ninive. Jméno tohoto božstva jest v četných babylonských složeninách jako Nabuchodonozor, Nabopolasar, Nebuzardan atd. Nébo znamená česky „hlasatel“; myslí se tím na hlasatele bohů.