Nátan

Nátan = [On (Bůh) dal]

1. Vynikající prorok za dnů Davidových a Šalomounových. Nejdříve se s ním setkáváme při poradě s Davidem o stavění chrámu [2S 7,2nn; 1Pa 17,1-15]. Pak se objevuje jako neohrožený karatel Davidova hříchu [2S 12,1-12 sr. Ž 51 nadpisek]. Když se Davidovi narodil syn, poslal Bůh Nátana, aby mu dal jméno. Nazval jej Jedidiah [= miláček Hospodinův] přesto, že David jej už předtím pojmenoval Šalomounem. Zdá se, že Nátan měl na starosti vychování Šalomounovo. Měl tedy na dvoře vlivné postavení [2S 12,25]. Na jeho a Gádův podnět zařídil David hudební doprovod chrámové bohoslužby [2Pa 29,25]. Když David zestárl a šlo o ustanovení nástupce, stranil Nátan zřejmě Šalomounovi. Upozornil jeho matku Betsabé na hrozící nebezpečí a pokusil se přemluviti krále, aby nástupnictví přenesl se staršího syna na mladšího Šalomouna [1Kr 1,8-11. 22-38.45]. Při nastoupení Šalomounově obřadně spolupůsobil. Jeho jménem jsou nadepsány dva spisy: „Životopis Davidův“ [1Pa 29,29] a aspoň částečně „Životopis Šalomounův“ [2Pa 9,29]. Oba spisy se ztratily. Hrob Nátanův je ukazován v Halhul nedaleko Hebronu

2. Syn Attaiův, otec Zabadův, z rodu Jerachmeelova z pokolení Judova [1Pa 2,36].

3. Syn Davidův a Betsabé, narozený v Jerusalemě [2S 5,14; 1Pa 3,5]. Buď on nebo prorok N. byl otcem Azariáše a Zábuda, úředníků Šalomounových [1Kr 4,5]. O jeho rodu je zmínka ještě u Za 12,12. Uvádí se jako praotec Josefův v rodokmenu Ježíšově [L 3,31]

4. Syn nebo bratr člena Davidovy tělesné stráže [2S 23,36; 1Pa 11,38].

5. Jeden z předních Židů, kteří se navrátili při druhé výpravě s Ezdrášem z Babylona [Ezd 8,16]

6. Syn Bánia; Ezdráš jej přiměl k tomu, aby propustil svou pohanskou manželku [Ezd 10,39].