Musiti (museti)

Musiti (museti). Toto sloveso má zvl. v NZ důležitý význam, protože vyjadřuje nutnost, podloženou a založenou v osobním uložení Božím a jeho vykupitelské radě.

V překladu Kral. ovšem bývá často užito také jiných sloves [má, je potřebí, moci, náležeti a pod.], takže ona božská naléhavost je patrná jen pozornému čtenáři. Boží vůle, jež musí být splněna, je nejčastěji vyjádřena Písmem [případně Zákonem, sr. Sk 15,5]. Písmo musí být naplněno [Mt 26,54; L 22,37; 24,25nn.44; J 3,14; 12,34; 20,9 kde Kral. mají „měl z mrtvých vstáti“; Sk 1,16]. Celý život Ježíšův, jeho utrpení i zmrtvýchvstání stojí pod tímto „musí“ [L 2,49; 4,43; 13,33; 19,5; 9,22; 17,25; 24,7.26; Sk 3,21; sr. 17,3]. Toto „musí“ jako splnění úradku Božího, pojatého před věky, je tedy v podstatě eschatologického rázu, t. j. Bůh v něm plní své plány se světem buď v podobě soudu nebo v podobě spásy anebo obojího současně. Ježíšův život je v tom smyslu událostí eschatologickou. Proto musel nejdříve přijíti Eliáš [Mk 9,11 sr. Mt 17,10nn], proto musel Ježíš trpět a třetího dne vstát z mrtvých [Mt 16,21], proto jej musela přijmouti nebesa [Sk 3,21] až do napravení všech věcí, proto se musí před koncem mnoho státi [Mt 24,6; Mk 13,10; J 10,16]. S tohoto eschatologického hlediska mluví Pavel o tom, že Kristus musí kralovati [1K 15,25], že porušitelné tělo musí obléci neporušitelnost a nesmrtelnost [1K 15,53], že se musíme ukázat před soudnou stolicí Kristovou [2K 5,10]. Je to vše obsaženo v úradku Božím. V úradku Božím je i spása člověka skrze jméno Kristovo [sr. Sk 4,12; 16.30; Žd 11,6] a znovuzrození [J 3,7].

Pod tímto Božím „musím“ stojí také učedníci, apoštolové a církve až do těch jednotlivostí [Sk 9,16; 14,22; 19,21; 23,11 sr. L 12,12; Sk 9,6; 27,24, kde Kral. užívají slovesa míti]. I jejich modlitby musí býti určitého druhu, aby došly vyslyšení [J 4,20nn sr. L 18,1; Ř 8,26].