Mistr

Mistr. Tento výraz je překladem řeckého didaskalos, epistates [L 5,5; 8,24.45; 9,33.49] a hebr. rabbi [učitel], které Kral. překládají jednak m. [J 1,38; 20,16] i tam, kde nejde přímo o označení činnosti Ježíšovy [všeobecně Mt 10,24n; L 6,40; Jan Křtitel L 3,12; Nikodém J 3,10; Jk 3,1], jednak doktor [označení zákoníků L 2,46], jednak přikazatel [L 17,13] a učitel, zvláště tam, kde jde o skupinu křesťanských učitelů ve sboru [Sk 13,1; 1K 12,28n; Ef 4,11] nebo o misionáře mezi pohany [1Tm 2,7; 2Tm 1,11]. Dokonce i bludaři jsou nazýváni učiteli [2Tm 4,3]. Obecně lze říci, že m. [učitel] je vykladač vůle Boží, jak je obsažena v Zákoně, vykladač, který získal kruh žáků. V židovstvu požíval učitel velké vážnosti zvláště ovšem mezi žáky [*učedníky]. Obstarávají mu vše, čeho je mu třeba [sr. Mk 11,1nn; Mt 26,17nn], pomáhají mu a doprovázejí jej při práci [sr. Mk 8,6; 5,37nn], slouží mu jako veslaři [sr. Mk 4,35nn], nosí mu sandály, pohánějí mezka, na němž jede a p. Neboť ten, kdo vykládá Zákon, stojí výše než ostatní. I rodiče povstávají v úctě před svým synem-mistrem. Samo sebou se rozumí, že žáci vydržují svého učitele ze svých prostředků [sr. L 8,3; Mt 27,55].

Také Ježíš budil svým vystoupením dojmem mistra [učitele]. I jeho nepřátelé jej tak označovali [Mt 22,16; Mk 12,32], i když vyslovovali podiv nad tím, že neprošel žádnou z jejich škol [J 7,15; Mt 13,54]. Ale Ježíš se lišil podstatně od ostatních učitelů tím, že vystoupil s nárokem na absolutnost. Nediskutoval, ale oznamoval svrchovaně vůli Boží, a to nikoli jen jako prorok [„takto praví Hospodin“], ale přímo jako nositel, dovršitel a ztělesnění této vůle [„já pravím vám“; J 1,17; Mt 5,17]. Proto učil jako zplnomocněnec Boží [„jako moc maje“] a ne jako zákoníci [Mk 1,22]. Ježíš se lišil od současných mistrů také tím, že nečekal na žáky, ale sám je povolával [Mk 1,17; 2,14; L 9,57n; Mk 5,18n; J 15,16], a to i z řad „hříšníků“ [Mk 2,18nn; L 15,1n], což vyvolávalo pohoršení a kritiku u mistrů tehdejší doby. Učedníci cítili tuto jedinečnost Ježíše jako m. tak silně, že se neodvážili ani po jeho smrti přivlastnit si titul m. Rozhodujícím pro ně bylo nejen povědění Ježíšovo Mt 23,8 [sr. Jk 3,1], ale povědomí, že Ježíš Kristus je absolutním m-em, o němž svědčil sám Mojžíš [J 5,45n]. Učedník. *Přikazatel.

Dvakrát je užito výrazu m. v Kral. překladu SZ, a to o Josefovi [Gn 37,19], kde hebr. má „ten pán snů“ [– snopravec] a 1Pa 25,7n, kde jde o ty, kteří jsou vyučeni, o mistry na rozdíl od učedníků ve zpěvu [sr. Ezd 8,16: muži učení; 1Pa 15,22: umělý; 1Pa 27,32: muž rozumný].