Michal

Michal [= kdo (jest) jako Bůh?]. Jeden z předních knížat andělských, archanděl, anděl strážce, stojící po pravici Boží a podle židovské tradice dělající zápisy do nebeských knih [sr. Ez 9,1-11] a přijímající jeho rozkazy pro nižší anděly. Podle Dn 10,5.13 pomáhal „muži oděnému v roucho lněné“ proti knížeti „království Perského“, duchovnímu odpůrci Božímu. Je vůdcem a ochráncem lidu izraelského v bojích s duchovními nepřáteli [Dn 10,21; 12,1]. V apokalyptické literatuře židovské [Etiopském Enochovi a v Nanebevzetí Mojžíšově a j.] je nauka o andělích plně vyvinuta. Z počátku se věřilo na základě Ez 1,5, že jsou čtyři archandělé, později se počítá se sedmi [sr. Zj 5,6]. Michal je jedním ze sedmi archandělů, jejichž jména jsou: M., Gabriel [Dn 8,16; 9,21], Rafael, Uriel, Chamuel, Jofiel a Sadkiel. M. je přímluvcem a prostředníkem lidských modliteb, zřejmý důkaz toho, jak bezprostřední styk s Bohem je podle názoru židovských apokalyptiků omezen. Pavel v Ga 3,19 navazuje na apokalyptickou tradici tvrzením, že Zákon byl vydán skrze anděly [Michala].

V NZ se děje o M. zmínka dvakrát: v Ju 1,9 běží zřejmě o narážku na rabínskou tradici, podle níž se hádal satan s M. o tělo Mojžíšovo po jeho smrti [sr. Dt 34,6]. Satan se domníval, že má nárok na toto tělo snad jako vládce říše mrtvých anebo proto, že se Mojžíš dopustil vraždy na Egypťanu. M. ve sporu se satanem se neodvážil jej proklíti – i satan je stvoření Boží –, nýbrž přenechal soud Bohu [Za 3,2]. Juda tím chce říci, že bludaři, kteří se rouhají andělům, a to dobrým andělům, propadnou soudu [Ju 1,10; 2Pt 2,11]. Bohužel nevíme, o jaké bludaře tu šlo. Ve Zj 12,7 bojuje M. vítězně se starým hadem, drakem, který „slove ďábel a satanáš“.