Korouhev

Korouhev.

1. Hebr. nés, zřetelné znamení, vztyčené na stožáru, na vrcholu kopce nebo holé skály [Iz 13,2; 18,3]. Nemusel to být tedy vojenský prapor, nýbrž jen příležitostné znamení, ač jím mohla být vyhlášena i mobilisace [Iz 5,26]. K. udávala často směr. Vyzdvižení korouhve mohlo být i znamením svrchovanosti toho, jehož k. byla vztyčena [Jr 50,2; 51,27].

2. Hebr. degel byla korouhev, upevněná na žerdi, jakou měl každý ze čtyř oddílů při tažení z Egypta; pod každou korouhví pochodovalo troje pokolení lidu izraelského. Každé z nich mělo menší prapory [Nu 1,52; 2,2n; 10,14]. Pís 2,4 mluví obrazně o lásce jako vůdčí korouhvi.

3. Hebr. ót, jímž byla vyznačena příslušnost ke kmeni [čeledi otcovské]. Podle jerusalemského Targumu znakem kmene Rubenova byl člověk, kmene Judova lev, Efraimova vůl, Danova orel [Nu 2,2n: polní znamení jednotlivých kmenů; Ž 74,4 snad „náboženské odznaky nebo znamení“; Ex 12,13 dokonce „ochranné znamení“]. V kralickém textu: „praporec domu otců“, v angl. „the ensign of their father's [house]“ = znamení domu jejich otce [Nu 2,2]. Výraz „Hospodin korouhev má“ [Ex 17,15], jímž Mojžíš označil oltář, vzdělaný po vítězství nad Amalechem, bývá různě vykládán. Nejčastěji v souvislosti se Ž 20,6; tedy: Bojujeme s důvěrou v Hospodina. Jsou ovšem ještě jiné hebr. výrazy, jež Kral. přeložili k. [Iz 30,17; Jr 6,1]. Jak se různě k. lišily od sebe, nevíme. *Znamení.