Konec světa

Konec světa [1K 10,11], t. j. tohoto údobí, aeonu, v němž žijeme, dostaví se nenadále, ale ne bez předzvěstí a znamení. *Apokalyptika snažila se „den Páně“ stanoviti přesným výpočtem. Znamení blížícího se konce světa byla spatřována v nápadných přírodních a historických událostech. Ježíš však zřetelně prohlásil, že o tom dni žádný neví, ani andělé, ani Syn [Mk 13,32], a tím postavil hráz apokalyptickým výpočtům. V tomto světle nabývají i NZ výroky, přejímající apokalyptické obrazy o konci světa, jiného smyslu, než sloužiti za podklad výpočtů: jsou to naléhavé výzvy, upozorňující, že stojíme v bezprostřední a ovšem nevypočitatelné blízkosti Božího soudu. Tak Zj vypočítává před koncem světa sedmero běd a útrap. Podle Mk 13 nastanou války, zemětřesení, hladové a bude kázáno evangelium ve všech národech. Potom dostaví se podle Daniele „ohavnost spuštění na svatém místě“ [Dn 11,31; 2Te 2]. Po těchto příznacích začne se starý svět hroutit, slunce a měsíc se zatmí, hvězdy budou padati s nebe; moci nebeské budou se pohybovati [Jl 2,10] a vyšinou se ze svého řádu. V prvokřesťanství lidé viděli na všech stranách tyto předzvěsti konce, neboť žili pod mocným tlakem bezprostřední přítomnosti Boží. Vyvolávalo to u nich radostnou naději blízkého vykoupení, která bývá vyjadřována velmi konkrétními představami: Kristus přijde ve vší slávě a moci [Mt 16,27; 24,26.30.37-41; Zj 3,3; 16,15; 2Pt 3,10] nenadále k soudu světa, před nímž se sice všichni musíme ukázat [J 5,28], odsouzeni budou však jen ti, kdož neuvěřili [J 3,18]. Vzkříšení z mrtvých stane se jako vzkříšení Lazara mocným zavoláním a zvukem trouby [1Te 4,16; 1K 15,22]. Potom bude konec [1K 15,24]. Z některých míst Nového Zákona, vychází však najevo, že „koncem světa“ se nemyslí pouze vnější a čistě budoucí zánik všeho tělesného při posledním soudu, nýbrž také přítomná skutečnost, vzniklá tím, že do tohoto světa vešel Kristus. Kristus v těle přišlý znamenal Pavlovi konec starého řádu a počátek řádu nového se všemi spasitelnými dary [Ř 10,4; 2K 5,17]. Starý svět nemá na křesťany žádného práva [Ko 2,20]. Žijí už na okraji nového světa [1K 7,31; 10,11].