Knížatstvo

Knížatstvo. Tímto slovem Kraličtí na 8 místech Pavlových listů překládají řecký výraz [arché], jehož obecný význam je jednak „počátek“, jednak „vláda“. Ve zmíněných 8 místech apoštol toto slovo uvádí vždy ve spojení aspoň s jedním z výrazů, v Kralické bibli překládaných slovy *andělé, *mocnosti, *moci, *vrchnosti, *panstva takové souvislosti, že je zcela zřejmé: má na mysli rozličné kategorie nadzemských, andělsko-démonských bytostí. Nijak blíže přitom nenaznačuje, čím se tyto kategorie od sebe navzájem liší. K vystižení těchto rozdílů bychom musili čerpat z mimobiblických náboženských textů, tím bychom se však mohli dostat na scestí, protože bychom si tím mohli zastřít vlastní smysl apoštolových zmínek o k. a jiných „mocnostech“. Apoštol zajisté nepopírá existenci takových bytostí, také se však na ně nikterak nesoustřeďuje, nýbrž se obrací proti těm, kteří je činí samostatným předmětem zájmu a snad i uctívání a tak si ztěžují anebo i zastírají pohled k Ježíši Kristu. Vždyť knížatstva jsou na Kristu závislá už svým původem [Ko 1,16; 2,10], byla přemožena, odzbrojena a podmaněna jeho smrtí na kříži [Ko 2,15] a jeho vzkříšením- [Ef 1,21] a budou definitivně „vyprázdněna“ čili zahubena při jeho druhém příchodu [1K 15,24]. Proto církev smí a má na ně hledět s vědomím vítězné svrchovanosti [Ef 3,10], v jistotě, že nemohou odloučit vyvolené od lásky Boží [Ř 8,38]. Jediný zájem, jejž lid Kristův smí těmto přemoženým, ale do nového příchodu Kristova ještě nezahubeným mocnostem věnovat, jest zápasit proti jejich svodům se vší vážností, ale také se vší jistotou, kterou mu dodává síla duchovní zbroje Boží [Ef 6,12]. – Apoštolovy výroky o k. tedy vyjadřují totéž pojetí přítomného života křesťanova jako na př. F 3,12-16: stojíme v boji, který byl již vítězně rozhodnut, ale všecky bojové akce ještě neskončily. Nepotřebujeme se k. ani jiných mocností bát, ale nesmíme polevit v bdělosti a pohotovosti k boji. Mimo tento vztah apoštol o k. nemluví, nejsou mu samostatným předmětem zvěsti tím méně spekulací.