Heslo
Vrchnost, -i
Vrchnost, -i. Ve smyslu nejvyšší pán [o Bohu v 1Pa 29,11, sr. 1Tm 6,15], vládce [na př. Jerusalema, Ezd 9,12]; ten, který má moc [Kaz 10,5]. V hebrejštině je užito pokaždé jiného slova. U L 20,20 je tak označen římský prokurátor, u L 12,58 židovský soudní úředník. V Ř 13,1n jde o státní orgány [sr. L 12,11; Tt 3,1], V 1K 15,24 jde o duchovní bytosti, které ohrožují člověka, ale nakonec budou zbaveny moci [sr. *Knížatstvo. *Moci]. 2Pt 2,10 je tak označen snad Boží majestát, jímž pohrdají bludaři [sr. Ju 1,8].