Obecný

Obecný [stč. = obyčejný, prostý, všední, veřejný, společný]. Ve SZ označení prostého lidu na rozdíl od knížete [Lv 4,27] nebo povýšeného [Ž 49,3; Iz 2,9; Ez 23,42], příslušníka nerozlišeného množství [2Kr 25,11] nebo řemeslnického stavu [? Jr 52,15]. Hebr. tu užívá různých výrazů. „Obecná silnice“ [Nu 20,19] = hlavní silnice. „Obecné užívání“ [Dt 20,6] souvisí už s druhým významem pojmu o. ve smyslu profánní, nezasvěcený. Ovoce se totiž smělo jísti až pátého roku po štípení stromu nebo zasazení révy [Lv 19,23nn]. Jasný je tento význam v 1S 21,4; Ez 42,20; 48,15. O kulticky nečistých rukou mluví Mk 7,2; o kulticky nečistých zvířatech [Kral. obecný] Sk 10,14n; 11,8n.28. Křesťanství ovšem tento názor zásadně přemohlo [Ř 14,14 sr. v. 2]. O. ve smyslu společný Tt 1,4; Ju 1,3. Zvláštní pozornosti zaslouží Sk 2,44; 4,32, kde je kreslen „náboženský komunismus lásky“ [Troeltsch] jerusalemského sboru. Jde tu jednak o pokračování pospolitostního života, který vedli učedníci za dob pozemského pobytu Ježíšova [L 8,1-3; J 12,4nn; 13,29], jednak o výraz lásky, vyvolané ve věřících Duchem svatým. Nešlo tu o právní socialisaci majetku ani o závazné sborové zřízení [sr. Sk 5,4; 4,36n], nýbrž o důsledek bratrské lásky, jež vedla k tomu, že „nikdo nepokládal nic ze svého majetku za vlastní“ [Žilka Sk 4,32], a k ochotě zříci se v duchu Ježíšově pozemských statků [L 12,33; 14,33] ve prospěch potřebných [Sk 2,45; 4,35] a nespoléhati na majetek [Mt 6 19-25].

Doplněk: o. žalář [Sk 5,18] = veřejný, státní žalář; o. soud [Sk 19,38] = veřejný soud; o-á živnost [2Tm 2,4] = zaměstnání pro živobytí, světské záležitosti [u vojáka je o živobytí postaráno, nemusí tedy vykonávat zaměstnání, které by ho odvádělo od plnění vojenských povinností].