Heslo
Fínes
Fínes [hebr. pinchás jméno snad egypt. původu].
1. Syn Eleazarův a vnuk Aronův [Ex 6,25] stal se pamětihodný svou horlivostí proti modlářství v Setim; kopím zabil Izraelce, který si okázale do tábora přivedl Madiánku. I tato žena padla za oběť horlivosti F-ově [Nu 25,7; Ž 106,30n]. Za to byl odměněn slibem, že hodnost kněžská bude jeho rodu trvale zachována [Nu 25,10-13]. Jako kněz doprovázel válečnou výpravu proti Madiánským [Nu 31,6]. Vedl též výpravu proti Galádu, aby protestoval proti oltáři, který vystavěla pokolení zajordánská [Joz 22,13-32]. Při rozdělení země obdržel pahrbek na pohoří Efraim, který potom měl jeho jméno [Joz 24,33]. Po smrti Eleazarově stal se nejvyšším knězem, třetím v pořadí nejvyšších kněží. V této vlastnosti sděloval odpověď Hospodinovu o tažení proti Benjaminským [Sd 20,28]. Jeho domnělý hrob se ukazuje do dnešního dne u Avertah 6 km jv od Nablu. Jedna třída židovských kněží odvozovala po návratu ze zajetí svůj původ od tohoto F-a [Ezd 8,2].
2. Druhý syn *Élí v nešťastné bitvě s F-ými [1S 1,3; 2,34; 4,4.11.17.19-14,3].
3. Levita z doby Ezdrášovy, otec Eleazarův [Ezd 8,33].