Heslo
Élí
Élí [= vysoký, vznešený, snad staženina: Bůh je vznešený?]. Potomek Aronův, syn jeho nejmladšího syna *Itamara. Jako kněz v *Sílo při stánku úmluvy byl i soudcem v Izraeli po dobu 40 let [1S 1,9n, sr. 1Kr 2,27; 1Pa 24,3.6]. Byl předchůdcem svého vychovance Samuele [1S 3,1], posledního soudce. Jeho synové Ofni a Fines, kteří svého otce v jeho vysokém stáří zastupovali ve vykonávání kněžského úřadu, svým vyděračstvím zlehčili úřad kněžský i oběti; ač to Élí nelibě nesl, neuměl tomu zabrániti. Pro tuto zaviněnou neposlušnost Božích řádů byl mu předpověděn pád jeho domu [1S 2,30-36; 3,11-18; sr. 1Kr 2,35]. Ve válce s Filištínskými padli oba synové Ofni a Fines v bitvě u Ebenezer a truhla úmluvy se dostala do rukou Filištínských [1S 4,1–11]. Zpráva o této strašlivé události měla vzápětí náhlou smrt E. [1S 4,13-18]. Přes svou oteckou slabost byl E. muž velice zbožný, který se pokorně podroboval vůli Boží [1S 3,18] a jemuž ztráta truhly Boží byla nesnesitelnou ranou [1S 4,18]. Zemřel stár 98 let [1S 4,15]. Kněžství po ztrátě truhly Boží, jež symbolisovala Boží milostivou přítomnost, pozbylo na čas významu a bylo nahrazeno úřadem prorockým v osobě Samuelově.