Znamenitý

Znamenitý, stč. = poznatelný, nápadný, pozoruhodný, důležitý; zřejmý, patrný, veliký. Kral. tak překládají téměř po každé jiný hebr. a řecký výraz. Většinou jde o označení někoho nebo něčeho velikého [na př. pěkně urostlých stromů, Za 11,2], vzácného, váženého [Nu 22,15; 1S 9,6; Na 3,10, hebr. nikbád = těžký, přeložené v Ž 149,8 výrazem ‚šlechtic‘], vznešeného [Neh 3,5; Ž 16,3; Na 3,18], vynikajícího [Pís 5,10], početného [Jr 27,7; 50,41], proslulého [Mt 27,16], urozeného [L 19,12], ve vůdčím postavení [Sk 15,22], uznávaného [Ga 2,2] a pod. V Př 8,6 jde o ušlechtilé, vzácné, ‚knížecí‘ řeči; v Př 22,20 o jadrné výroky, jež se týkají podstaty věcí; v Př 17,7 o naduté řeči, v Př 25,6 o honosnost, vychloubavost. ‚Z-ý duch‘ u Dn 5,12.14; 6,3 – výborný, mimořádný duch, u Dn 2,31 neobyčejný obraz, u Dn 8,5 vynikající, značně veliký roh. Jr 51,57 myslí na babylonské místodržící [hebr. ságán, jež Kral. u Jr 51,23.28 překládají výrazem ‚kníže‘]. U Na 3,17 jde podle slovníků buď o knížata nebo strážné. Oz 8,12 mluví o Bohu, že vypsal množství věcí [Kral. ‚znamenité věci‘] ve svém Zákoně. Myslí se tu na podrobný výklad vůle Boží, takže není možno mít o ní nejasno nebo pochybnost. Bůh je podle Jr 32,19 veliký v radě a mocný svým dílem, svými činy. Za 11,13 mluví ironicky o slavné ceně, mzdě za pastýřskou věrnost a péči [sr. Mt 27,5-10].