Zatvrdilost, zatvrdilý, zatvrditi, zatvrzovati (se)

Zatvrdilost, zatvrdilý, zatvrditi, zatvrzovati (se). Ve SZ-ě je tak překládáno nejméně 9 různých hebr. kořenů, nejčastěji ch-z-k = sešněrovat; učinit pevným, zesílit se [Ex 4,21; 10,27; 11,10; 14,4.8.17; Joz 11,20; Ž 64,6; Ez 2,4] a k-š-h – být tvrdý, učinit tvrdým [Gn 49,7; Ex 7,3; 13,15; Dt 2,31; 10,16; 31,27; 2Kr 17,14; 2Pa 30,8; 36,13; Neh 9,16n.29; Jb 9,4; 39,16; Ž 95,8; Př 28,14; 29,1; Iz 48,4; 63,17; Jr 7,26; 17,23; 19,15; Ez 3,7]. Zajímavý výraz je i hebr. š-m-n = učinit tučným, ztučnět [Iz 6,10, sr. Mt 13,15]. U Jb 19,3 je tak přeložen ojedinělý kořen h-k-r = hanobit, utlačovat; u Ez 4,3.7 jde o překlad hebr. k-v-n – postavit [tvář] proti někomu.

VNZ-ě jde o výrazy pórún, pórósis, jež jsou odvozeny od slova znamenajícího sopečnou vyvřelinu, která je lehká a pórovitá, ale velmi tvrdá, pak každou zatvrdlinu, v lékařství zatvrdlý nádor kostní, také rosol, klihovatinu, jež slouží ke srůstu zlomenin. Sloveso znamená učinit tvrdým, v přeneseném smyslu otupit, učinit necitelným. Kral. řecké pórún překládají také výrazy zhrubnout [Mk 6,52], ztupit [2K 3,14], oslepit [Mk 8,17]. Dále je tak překládán výraz sklérynein = vysušit k neohebnosti, sklérotes – zatvrdlost, skléros = suchý, zatvrdlý. Jde tu původně o medicínské výrazy. Jako ve SZ-ě jsou i v NZ-ě tyto výrazy spojovány se šíjí [sklérotrachélos = tvrdošíjný, Ex 33,3.5; 34,9; Dt 9,6; Sk 7,51; dále Dt 10,16; 2Kr 17,14; Jr 7,26 a.j. Viz citáty uvedené v prvním odstavci u hebr. kořene k-š-h!] a se srdcem. *Srdce. *Tvrdost. *Tvrdošíjně, -ý.

Bible mluví o zatvrzení člověka, zvláště jeho srdce, jako o duchovním a mravním dění, jež končí úplnou neschopností slyšet Boží hlas a přijímat jeho pokyny. Člověk se sám může zatvrdit nejen proti nuznému [Dt 15,7], ale zvláště proti Bohu neposlušností a nevěrou [2Kr 17,14; 2Pa 30,8; Jb 9,4; Ž 95,8; sr. Žd 3,8.15; 4,7; Iz 48,4; Jr 7,26; 17,23; Ez 2,4; 3,7]; může se utvrdit ve zlém [Ž 64,6] přes všechno kárání, ba právě kvůli němu [Ex 8,15; Př 29,1]. Avšak také Bůh zatvrzuje srdce nevěřících a neposlušných, ať už jde o nepřátele jeho lidu, jako na př. faraóna [Ex 4,21; 7,3; 10,27; 11,10; 14,4.8.17], Seona [Dt 2,30], palestinského krále [Joz 11,20], nebo dokonce o Izraele [Iz 6,10; 63,17]. Je to způsob jeho trestu za neposlušnost a zpupnost. Vypadá to někdy tak, jako by Bůh sám podporoval své odpůrce v jejich počínání proti sobě, když jim předtím dal zvěstovat svou vůli [sr. Ř 1,24.26]. Kdo se vzepře vůli Boží, uvaluje na sebe Boží hněv, který se projevuje v zatvrzení, ve zhrubnutí srdce [sr. Sk 28,27] a ve ztupení smyslů [sr. 2K 3,14]. Obsahově sem patří hebr. výraz šᵉrírút [= tvrdost, umíněnost] srdce [Dt 29,19 Kral. ‚podle žádosti srdce svého‘, Karafiát ‚podle převrácenosti srdce‘; Ž 81,13 Kral. ‚žádost srdce‘, Karafiát, ‚převrácenost srdce‘], jež označuje to srdce, které se zaměstnává jen samo sebou, svými zdáními a žádostmi. Sem patří částečně i to, co je hebr. vyjádřeno výrazem tardémá [= hluboký spánek, obluzení, apatie] u Iz 29,10 [Kral. ‚duch chropotu‘, Žilka v Ř 11,8 ‚duch omámení‘]. Všecky tyto výrazy označují výsledek Božího soudu nad člověkem, jenž se k němu obrátil zády. Sebezatvrzení vůči Bohu vede k zatvrzení od Boha. Člověk je za své zatvrzení odpovědný, ale zároveň propadá Božímu soudu v pokračujícím sebezatvrzení. Hřích se stává hříšníku Božím trestem [sr. Joz 11,20; 1S 2,25; 1Kr 12,15]. Odtud si vysvětlíme napomenutí, aby člověk nezatvrzoval své srdce [Ž 95,8, sr. Žd 3,8.15; 4,7], a kázání proroků, kteří mluvili přesto, že je nikdo neposlechne [Jr 7,26n; 18,11n], leda by Bůh sám stvořil nové srdce [Ez 11,19; 36,26n; Jr 31,33; 32,39, sr. Ez 18,31; Mk 10,27].

V NZ-ě jde jednak o citáty ze SZ-a [J 12,40 z Iz 6,10; Sk 7,51 z Ez 32,8; 33,3; Neh 9,16n], při čemž u J 12,40 je za původce zatvrzení označen Bůh, jednak o Pavlovo zužitkování SZ míst o zatvrzení faraónově a Izraelově v Ř 9–11. Částečná zatvrdilost se přihodila Izraelovi [Ř 11,25], t. j. Izrael svévolně zvolil falešnou cestu spravedlnosti ze skutků [Ř 9,30nn; 10,2n] a tak byl Bohem zatvrzen [Ř 11,7nn]. Ale toto zatvrzení Izraele není Božím posledním slovem, jestliže nezůstane v nevěře Ř 11,23. Byl zavržen jen do té doby, než vejde veškeré pohanstvo [Ř 11,25]. Bude to sice Boží čin, dojde-li spásy celý Izrael, srovnatelný pouze se vzkříšením z mrtvých [Ř 11,15] a s naroubováním vylomených ratolestí [Ř 11,17–24], ale odpovědnost nese Izrael sám. Proto Pavel už nyní usiluje o jeho záchranu [Ř 11,14] a napomíná věřící křesťany, aby si vzali z Izraele odstrašující příklad a neoctli se pro pýchu, nedověru, nevědomost také na cestě zavržení a nebyli vyťati [Ř 11,29-32, sr. Ef 4,17n; Žd 3,8. 13.15; 4,7]. Neboť i srdce učedníků Kristových může zhrubnout [Mk 6,52 v Žilkově překladu: „Jejich srdce bylo zatvrzelé“], oslepnout [Mk 8,17 podle jiného čtení v Žilkově překladu „Máte zatvrzelé srdce“]. Vždyť i Jidáš zatvrdil své srdce a podlehl vnuknutím ďáblovým [L 22,3; J 13,2]! Zatvrzení a nevěra v Ježíše Krista jako mesiášského Spasitele jsou v NZ-ě téměř souznačné pojmy [sr. Mt 13,15; Sk 19,9; 28,24-28]. Při tom však zůstává i v NZ-ě v platnosti přesvědčení, že Bůh se smilovává, nad kým chce, a zatvrzuje, koho chce [Ř. 9,18]. V tomto výroku ovšem nejde o předurčení ke spáse nebo k zatracení, nýbrž spíše o vyjádření svrchovanosti Boží vůle při užití člověka k Božím cílům. Jeho vůle se uskutečňuje nezávisle na chtění a činění člověka. Zatvrzení faraónovo jej neučinilo o nic bezbožnějšího než už byl. Ani nevěrou nelze zmařit Boží věrnost [Ř 3,3]. *Vyvolení. *Zatracení. *Zavrci.