Zástěra

Zástěra. Gn 20,16 překládá I. Hirsch: „Hle, dal jsem bratru tvému tisíc stříbrných; hle, to ať slouží ti za závoj očí pro každého, kdo u tebe jest, a vůči všem budeš ospravedlněna“. LXX chápe hebr. kᵉsût 'énajim [= zastření očí] jako označení smírčího daru. Ale tento výraz lze chápat také ve smyslu závoj k ochraně obličeje. Je možné s Kral. překládat také „on [ať] jest tobě z-ou očí“, t. j. Abraham má být ochranným závojem před žádostivými pohledy [tak Ibn Ezra, Kalvín aj.]. Ale je také možný Hirschův překlad, který má za to, že tisíc stříbrných je smírčím darem, jenž má Sáru udobřit [Chrysostomus, Gesenius, Delitzsch a j.]. Jiní vidí v obratu „ať ti slouží za závoj očí“ prohlášení čistoty proti všem utrhačům, jiní se opět domnívají, že jde o kupní cenu závoje, který ani vdaná žena nikdy nemá odkládat [sr. Gn 24,65], jiní konečně myslí na to, že jde o závoj, který si Sára měla koupit, aby zastřela svou krásu [Vulgáta a j.]. Podobná těžkost je i se závěrem věty. Může jít o napomenutí Sáry nebo o její ospravedlnění.

V Ex 34,33-35 jde o závoj, hebr. masvé, jímž si Mojžíš zakrýval obličej, když se měl setkat s lidem, a jejž snímal jen tenkrát, když stál před Hospodinem anebo mluvil jeho jménem. Zdá se, že tu máme co činit s názorem, že i odlesk slávy Boží na tváři Mojžíšově by mohl působit smrtelně na diváka anebo že sláva Boží by mohla být profanována zvědavými pohledy lidu. Jiní mají za to, že je tu obdoba kultových masek, znázorňujících božstvo. Pohanský kněz si tuto masku přikládal, aby se stal nositelem božských sil a mohl ve jménu božstva pronášet věštecké výroky. Ale nic takového nynější text Ex 34 nenaznačuje. Jde spíše o symbolické vyjádření jednak odstupu mezi Bohem a člověkem, jednak svaté ochoty Boží zvěstovat svou vůli.

Ap. Pavel ve 2K 3,7-18 používá vypravování z Ex 34,33nn k znázornění nadřazenosti apoštolské zvěsti nad zvěstí SZ-a. Jde o alegorický výklad. Pavel ve v. 13 má za to, že si Mojžíš kladl zástěru na obličej, aby lid nepozoroval ponenáhlé mizení odlesku Boží slávy s jeho tváře [„aby izraelští lidé nemohli hledět na konec pomíjející záře“, překlad Žilkův]. Pavel v tom viděl obraz pomíjejícnosti SZ služby, jež přesto byla slavná [v. 7]. čím slavnější však je NZ služba Ducha, jež je nepomíjející [v. 8-11]! Ale ve v. 14 nn užívá Pavel jiné alegorie [sr. Iz 25,7]. Myslí na zatvrzelost Izraelovu v době putování po poušti; tuto zatvrzelost přirovnává k z-ře na srdci. Je to zatvrzelost, jež se dodnes uplatňuje i při čtení SZ-a, neboť jen v Kristu je z. odňata. Předpokládá to ovšem obrácení ke Kristu [v. 16], jež jednou nastane i u Izraele [sr. Ř. 10,2nn; 11,25nn; 2K 4,3]. Podle v. 18 není pro věřící třeba žádné z-y; naopak, na své odhalené tváři zrcadlí slávu Páně [tak jako Mojžíš] a bývají proměňováni v touž podobu, jakou má on. Zde je vyjádřena přímost a bezprostřednost NZ zjevení v Kristu Ježíši, jež nepotřebuje žádné ochranné z-y jako ve SZ-ě.

V 1Pt 2,16 má z. význam záminka, pláštík [zloby].