Vzývající, vzývání, vzývati

Vzývající, vzývání, vzývati. Ve stč. má sloveso v. původně smysl slovesa nazývat, jmenovat. Tento význam stojí také v pozadí obratu „vzývat jméno Hospodinovo“, doslovně z hebrejštiny „volat ve jménu Hospodinovu“. Izraelec se liší od ostatních náboženských pospolitostí tím, že při své modlitbě jmenuje, ohlašuje jméno Hospodinovo, dovolává se jeho jména. Také Kral. na některých místech překládají onen zmíněný obrat slovy ‚ohlašovat jméno Hospodinovo‘, na př. Ž 105,1. Sr. Gn 4,26; 13,4; 21,33; 26,25; Ž 79,6; 80,19; 116,4; Iz 64,7; Jr 10,25; Jl 2,32; Sof 3,9; Za 13,9 a. Původní význam obratu ‚v-ti jméno Hospodinovo‘ je patrný zvláště tam, kde se mluví o tom, že se toto jméno vzývalo nad někým [Dt 28,10; 1Kr 8,43; 2Pa 6,33; 7,14; Iz 63,19; Jr 14,9; Am 9,12; sr. Sk 15,17; Jk 2,7]. Ten, nad nímž je jmenováno jméno Hospodinovo, stává se majetkem Božím, protože se mu Bůh takto zjevuje a dává se mu poznat. Současně se takový člověk staví pod Boží ochranu. Je to obrat převzatý z právní oblasti. Tak na př. ve 2S 12,28 čteme doslovně: „Abych já se nezmocnil města a nebylo mé jméno jmenováno nad ním“. Dobyté město se stalo majetkem toho, kdo nad ním vyřkl své jméno [Sr. Ž 49,12]. Podle Iz 4,1 ve vylidněném Jerusalemě se sedm žen chopí jednoho muže s prosbou [doslovně z hebrejštiny] : „Toliko ať tvé jméno je vysloveno nad námi“, abychom měly manžela za majitele a tudíž ochránce. V tom smyslu jest rozumět nářku lidu Božího u Iz 63,19, že ačkoli je Božím majetkem, je s ním jednáno tak, jako by nad ním nikdy nebylo jmenováno Boží jméno, t. j. jako by stál bez ochránce [sr. Jr 25,29; Dn 9,18]. Podle Dt 28,10 uzří pohané, že jméno Hospodinovo vzýváno jest nad Izraelem, t. j. že Izrael stojí pod Boží ochranou, je lidem svatým, zasvěceným Bohu, a tudíž nedotknutelným [sr. 1Kr 8,43; Jr 14,9].

Časem však se obrat ‚v-ti jméno Hospodinovo‘ stal označením modlitby ve smyslu apelovat na Boha, dovolávat se ho, odvolat se na něho [na př. Ž 14,4; 31,18; 50,15; 80,19; 86,5n; Iz 12,4; 55,6; Jr 3,19; 29,12; Jl 2,32 a j.]. „Studnice vzývajícího“ [Sd 15,19], t. j. Samsona, který tam vzýval Hospodina.

NZ navazuje na SZ pojetí, když se mluví o vzývání jména Páně nad pohany [Sk 15,17; sr. Am 9,12], jména Ježíšova nad věřícími [Jk 2,7]. Snad se tu myslí na křest. Jinak jde: o označení modlitby, jež se dovolává Boha nebo Ježíše Krista jako Pána [Sk 2,21, sr. Jl 2; 32 a Ř 10,13; Sk 9,14.21; 22,16; Ř 10,12nn-1K 1,2; 2Tm 2,19.22]. Zajímavý je Kral. překlad 1Pt 1,17, kde řecké epikaleisthai, jež je někdy tlumočeno výrazem ‚v-ti‘, je překládáno slovesem ‚nazývat‘. Žilka překládá: „A vzýváte-li jakožto Otce toho, jenž…“ Formula „kteříž vzývají jméno Pána našeho Jezukrista,“ [1K 1,2] je NZ označením křesťanů, kteří se dovolávají v modlitbě Krista jako mesiášského Spasitele.