Heslo
Vyplnění, vyplniti (se), vyplňovati
Vyplnění, vyplniti (se), vyplňovati. Ve smyslu dovršení, uplynutí [1S 1,20; Jr 25,12; 34,14; Sk 21,26; Gn 29,27n; Lv 8,33; 12,4; 25,29; Nu 6,5.13; Dn 4,13; 10,3; Zj 20,3], splnění [Ex 5,13; Dt 28,2; 1S 15,11.13,; Ž 20,5; 65,2; 78,30; Jr 44,25] a pod. *Naplněn. ‚V-iti dny‘ [2S 7,12; Iz 65,20] = plně vyžíti určenou míru dní, života. ‚Aby spravedlnost zákona v-ěna byla v nás‘ [Ř 8,4], t. j. aby to, co žádá Zákon ve svém celku, bylo naplněno, splněno; aby byla uskutečněna vůle Boží v životě věřících. Schopnost k tomu je dána ovšem Duchem sv., mocí Boží [2Te 1,11 v překladu Škrabalově: „Aby… Bůh… svou mocí dovršil všechnu vůli k dobrému a dílo víry“, Žilkově: „Aby svou mocí dovršil každé rozhodnutí k dobrotě a činu víry“]. ‚Vyplniti služebnost‘ [Ko 4,17] = dobře zastávat svěřený úkol [úřad].