Heslo
Utíti [utnu]
Utíti [utnu], o trestu na válečných zajatcích, kterým byly utínány palce u rukou i u nohou [Sd 1,6n; sr. Ez 23,25], o trestu na ženě, jež při hádce mezi muži se snaží svému manželu pomoci tak, že odpůrce chytí za přirození. Podle Dt 25,11n měla jí býti uťata ruka. Sr. také Ex 21,23n; Lv 24,20; Dt 19,21. I po zabití bývaly utínány ruce a nohy [2S 4,12]. Snad také u Mt 24,51; L 12,46 se myslí na oddělení údů utnutím [Žilka překládá: „Rozsekne ho“, Hejčl: „rozčtvrtí ho“]. V Egyptě byly lupičům utínány ruce.
S tohoto hlediska můžeme pochopiti i napomenutí Ježíšovo u Mt 5,30; 18,8; Mk 9,43. 45. Jde o potrestání sama sebe, a to na tom orgánu, kterým bylo hřešeno. Snad má při tom Ježíš na mysli předejití budoucího trestu ve věčném odsouzení, hlavně však chce naznačit vážnost rozhodnutí v boji proti pohoršení, které člověk musí učinit, chce-li být jeho učedníkem [sr. Mt 16,26].