Upevněn, -í, -ý, upevniti, upevňovati

Upevněn, -í, -ý, upevniti, upevňovati, učiniti pevným, položiti pevné základy [*Pevně, pevný], o království [1S 20,31; 2Pa 25,3], domu [2S 3,10; Př 24,3], horách [Ž 65,7], mezích [Př 15,25], trůnu [Př 16,12], zemi [1Pa 16,30; Ž 93,1], městě [Ž 48,9] a pod. U-i slovo = splniti, uvésti v platnost slovo [1Kr 8,26; 2Pa 6,17], u-i smlouvu = uzavříti smlouvu [Ž 105,9], jednati podle smlouvy [2S 23,5]. Ve smyslu opevniti [2Pa 26,9; 32,5; Ž 30,8], zesíliti opevnění [Na 3,14], založiti [Iz 14,32], pevně zavěsiti [Ž 8,4; Př 8,28]. O utrhači [mluvkovi] se v Ž 140,12 praví, že nebude u. na zemi, t. j. neobstojí v zemi, zato lid Boží bude míti své základy na spravedlnosti, bude upevněn spravedlností [Iz 54,14]. Bůh sám uprostřed proměn časů bude nezměnitelnou zárukou pevnosti svého lidu [Iz 33,6]. Boží rozkazy jsou upevněny na věčnou věčnost, t. j. lze na ně spoléhat a platí věčně [Ž 111,8]. Karafiát překládá Př 20,18: „Úmyslové radou se upevňují“, t. j. moudrý dbá na radu druhých a tak se jeho předsevzetí stávají pevnými, zabezpečenými [sr. Př 15,22; 11,14; 24,6].

V NZ-ě jde hlavně o sloveso bebaiûn, které Kral. překládají také výrazy *utvrditi, *potvrditi. Svědectví o Kristu bylo apoštolem mezi Korinťany přivedeno k takové platnosti, že se stalo svědectvím samého Krista, potvrzeným charismaty. Korintští věřící se stali živoucím potvrzením zvěsti evangelia. To je smysl 1K 1,6, které Žilka překládá: „Jak mezi vámi bylo utvrzeno svědectví o Kristu“. ‚Milostí upevněné srdce‘ v Žd 13,9 je srdce, které je vkořeněno, založeno v Kristu [sr. Ko 2,7] a nedá se másti těmi, kdo buď jako Židé rozeznávají mezi čistými a nečistými pokrmy anebo jako asketikové se domnívají, že pevnost poznání víry lze zesíliti zdrželivostí od vína, masa a manželství [sr. 1Tm 4,3]. V tom smyslu přeje pisatel 1Pt 5,10 čtenářům, aby jim Bůh dal dobré základy. Tu je užito řeckého slovesa themeliûn [= založiti, položiti základy, sr. 1K 3,11; Ef 2,20]. Podle 2Pt 1,10 mají věřící své povolání a vyvolení, jehož se jim dostalo přijetím Krista, přivádět k platnosti a potvrzovat v denním životě činy z víry [„ctnostmi“].

Ve 2Pt 3,5 vyvrací pisatel pochybnosti o druhém příchodu Páně, jež rozšiřovali bludaři poukazem na to, že se nic nezměnilo od počátku světa. Ukazuje, že tito bludaři zapomínají, že země „z vody a skrze vodu povstala slovem Božím, že takto také tehdejší svět potopou zahynul a že nynější nebesa i země týmž slovem Božím jsou uloženy a uchovány pro oheň ke dni soudu“ [překlad Hejčlův]. V pozadí je biblický názor, že země povstala ‚z vody‘, která přikrývala zemi [Gn 1,9n], a ‚vodou‘, která se shromáždila na jedno místo [do moře] a tak umožnila, že se ukázala suchá země. Ale tehdejší svět [před biblickou potopou] zahynul potopou a tak ani nynější svět nezůstane bez dalších změn. Ovšem u Boha je den jako tisíc let a tisíc let jako jeden den. Přesto den Páně určitě přijde.