Tisícileté království

Tisícileté království není sice přímo biblický výraz, ale byl v církevních dějinách vytvořen na podkladě Zj 20,1-10 [už Papias, Justin Mučedník, Irenaios, Cyprian očekávali tisícileté království!] a měl důležitou úlohu v t. zv. chiliastických [řecké chilioi = 1000] hnutích, jež očekávala vládu Kristovu na zemi na 1000 let, při níž budou vzkříšeni pouze mučedníci pro víru jako spoluvládci Kristovi [sr. L 14,14]. Teprve po ukončení tohoto t-ého království bude na čas propuštěn satan z vězení, dojde ke všeobecnému druhému vzkříšení, k poslednímu soudu a ke konečnému a trvalému království Božímu v nebeském Jerusalemu. Zj 20 navazuje na Dn 7,9 n. 22.27 [sr. také 1K 6,2n; 15,24n; L 22,29n], ale značně tyto údaje rozšiřuje. Na tisíc let bude zlomena moc satanova nad zemí. Nebude už „knížetem tohoto světa“ [J 12,31; 14,30; 16,11], nebude svádět národy. Kristus sám se svými mučedníky bude vládnout nad živými. Bude to viditelný vlom toho, co má jednou přijít v plnosti, do tohoto světa; sobotní tisíciletí, sobotní odpočinutí, jak je očekávali židovští apokalyptikové [Slovanský Enoch, dokonce i talmud], bude uskutečněno. Nastane říše Mesiášova. Mezi první odpůrce chiliasmu patřil Origenes [† 254]. Smrtelnou ránu tomuto hnutí ve staré církvi zasadil Augustin svým učením, že církev je totožná s královstvím Božím na zemi, čili že se v ní uskuteční t-é království. Proto ve středověku, poprvé na sklonku prvního tisíciletí křesťanských dějin, oživovalo očekávání brzkého skonání věku. Jiné oživení chiliastických nadějí nastalo v době reformační, kdy se na př. sekta novokřtěnců připravovala na pozemskou vládu Kristovu. Podobná očekávání žila v některých skupinách husitských a blízek tomuto učení byl i Komenský ve „Všenápravě“. Augsburská a Helvetská konfese zavrhují chiliasmus, i když věří v náhlý a brzký příchod Kristův. Je příznačné, že toto učení se rozmáhalo zvláště v době velkých dějinných krizí nebo pronásledování pro víru.