Heslo
Enoch
Enoch [= zasvěcený]
1. Nejstarší syn Kainův. Také jméno města, jím založeného [Gn 4,17-18].
2. Syn Jaredův, otec Matuzalémův [Gn 5,18-24], podle Ju 1,14 n „sedmý od Adama“, čímž má být naznačen jeho mimořádný význam. Byl stár 365 let a „chodil stále s Bohem“ [Gn 5,22.24], t. j. byl v důvěrném styku s ním, povědom božských tajemství a jejich ochránce. Nakonec „nebyl více vidín, nebo vzal ho Bůh“. V pozdější židovské literatuře vystupuje nejen jako vynálezce písma, počtářství a astronomie, nýbrž i jako kazatel pokání, znatel budoucích věcí, vzor zbožnosti a vyhlašovač Božího soudu nad nespravedlivými [Kniha Enochova asi z 2.-1. stol. př. Kr., kterou cituje ep. Judova]. Je zajímavo, že i v Babyloně se vyskytuje seznam desíti králů, panujících před potopou, z nichž sedmý [Ju 1,14], jménem Evedoranchus, byl přijat do úzkého obecenství slunečního boha Šamaše a zasvěcen do božských tajemství na nebi i na zemi. Mnozí se domnívají, že i počet let [365] ukazuje na sluneční rok. Je zajímavo, že SZ připisuje stálé chození s Bohem jenom E. a Noemovi [Gn 6,9].
V NZ je E. jmenován třikrát: L 3,37; Žd 11,5; Ju 1,14. Někteří se domnívají, že J 3,13 je polemikou proti tehdy běžným židovským představám o nanebevstoupení E. Zdá se, že i 2Pt, jinak závislá na Ju, jenž má doslovné citáty z ethiopské knihy E., tradiční názory o E. odmítá.