Starodávní, starodávno

Starodávní, starodávno. Kral. tak nejčastěji překládají hebr. kedem = předešlý, pradávný, pravěký [kadmóni = pravěké věci; co se už stalo a je minulostí, Iz 43,18; Ez 38,17; Mal 3,4], ať už jde o skutky Hospodinovy v minulosti [Ž 44,2; 74,2; 77,12; Iz 45,21; 51,9; Pl 2,17; Mi 7,20] nebo o dávnou minulost [Iz 23,7; Jr 46,26; Pl 1,7; 5,21]. Jde-li o označení Boha, překládají Kral. hebr. kedem výrazem věčný [Dt 33,27; Ž 55,20; Ab 1,12]. Proto i nebe nebes, t. j. nejvyšší nebe, sídlo Boží, je označeno přívlastkem s-í, t. j. odvěký [Ž 68,34]. Žalmista vyznává, že Bůh je jeho králem od pradávna [Ž 74,12], a o Mesiáši se praví, že jeho počátek, původ [Kral. „východové“ je od pradávna, t. j. ve věčnosti [Mi 5,2, sr. Př 8,22n; J 1,1]]. Jindy překládají Kral. výrazem s-í hebr. 'ólám, jež obvykle tlumočí jako *věčný, věčnost. Tak „pustiny s-í“ [Iz 58,12; 61,4] jsou označením rozvalin, jež od nepamětných dob byly opuštěné. „Národ s-í“ [Jr 5,15] = prastarý národ. „Nenávist s-í“ [Ez 25,15] = pradávná, ustavičná nenávist. „Za dnů s-ích“ [Am 9,11] = za starých časů. – Hebr. lᵉfáním znamená před časem, dříve [1S 9,9], předem [Iz 41,26]. – Hebr. méráchók [= zdaleka] je u Jr 31,3 přeloženo „za starodávna“, t. j. dříve. – Hebr. ’attikím znamená původně odstavení [o dětech, Iz 28,9], ale v 1Pa 4,22 je tohoto výrazu užito ve smyslu starobylý, starý.