Stařec

Stařec. Až na Jb 12,12; 15,10; 29,8; 32,6, kde jde o překlad hebr. jásís [= šedivý; básnicky: stařec], je na všech ostatních SZ místech užito hebr. zákén [*Starší] v původním slova smyslu, označujícím letitost, stáří, jež je předmětem přirozené úcty a zdrojem životní moudrosti a zkušenosti [Dt 32,7; 1Kr 12,8; Jb 12,12], takže šediny jsou okrasou s-ů [Př 20,29]. Když před někým i s-i povstávali, bylo to nesporným důkazem vážnosti a významnosti tohoto člověka [Jb 29,8]. Chce-li SZ popsat divokost a surovost některého národa, vyzdvihuje tu okolnost, že ani s-ů neušetří [Dt 28,50; Iz 47,6; sr. Pl 4,16; 5,12]. Úpadek Izraele se projevoval i v tom, že se dítě stavělo vzpurně proti s-i [Iz 3,5]. Odejme-li Bůh mudrce i s-e nějaké zemi, znamená to, že jí odňal veškerou podporu [1S 2,31n; Iz 3,1n], ba dokonce hlavu [Iz 7,14n; Pl 1,19; 5,14]. Ještě horším soudem však je, když Bůh vezme s-ům schopnost úsudku [Jb 12,20; 32,7nn]. Neboť i moudrost s-ů je darem od Hospodina, který je udělován těm, kdo ostříhají jeho přikázání [Ž 119,100]. Josefovi dal Bůh takovou rozumnost, že mohl vyučovat moudrosti i egyptské s-e [Ž 105,22]. Jl 2,28 pak předpovídá, že Bůh „v posledních dnech“ vyleje svého Ducha i na s-e v takové míře, že budou mít prorocké sny [sr. Sk 2,17], Podle Iz 65,20 se zaslibuje s-ům tak dlouhý život, že budou moci v plné síle „vyplniti své dny“ [sr. Za 8,4].

V Tt 2,2 jde o starého člověka [řecky presbytés], ne o *staršího.

Ve Zj 4,4.10; 5,5n.8.11.14; 7,11.13; 11,16; 14,3; 19,4 sedí kolem trůnu Božího 24 starců. Vykladači mají za to, že 12 z nich představuje dvanáctero pokolení Izraele [sr. Iz 24,23], druhých 12 apoštoly jako zástupce nového Izraele. Jiní se domnívají, že jsou to representanti Izraele a národů.