Slušeti

Slušeti, stč. = příslušeti [Př 17,7, sr. Ž 33,1; Př 10,10; 26,1], náležeti [Jr 10,7]. Př 28,12 zní doslova: „Když plesají spravedliví, [je to] velká sláva, ale při povstání hříšníků se člověk skrývá“. „Sluší se“ bývá v Kralickém NZ překladem řeckého exestin = jest dovoleno, není zakázáno, není překážky, smí se [Mt 20,15; J 18,31; Sk 2,29; 8,37; 16,21; 22,25; 2K 12,4 aj.]. Jindy jde o překlad řeckého dei = je nutno, musí se, platí závazek nebo povinnost [Sk 5,29; Ř 12,3]. Co se nesluší [řecky: ha uk exestin] = co je Zákonem zakázáno [Mt 12,2.4; 14,4; Mk 2,26; 6,18; sr. také Mt 27,6, Dt 23,18; J 5,10; 16,21]; co se sluší = co je Zákonem dovoleno [Mt 12,10.12; 19,3; 22,17; Mk 3,4; 10,2; 12,14; L 14,3]. Ve Sk 10,28 je „neslušný“ překladem řeckého athemitos = nezákonný, zpupně se protivící zákonům božským i lidským [„ohyzdný“ 1Pt 4,3]. Praví-li Pavel v 1K 6,12, že mu všecko sluší [Kral.], říká, podle řeckého exestin, že je mu všecko dovoleno. Nejspíše tu navazuje na heslo, jež si v důsledku falešného výkladu Pavlova učení o křesťanově svobodě od Zákona, [sr. Ř 7,6; Ga 5,23] razili někteří Korinťané, kteří se dopouštěli dokonce smilstva [1K 5,1nn] a nebrali ohled na příkaz lásky v poměru k bratřím a jejich ostychu jísti maso obětované modlám. Pavel omezuje svobodu křesťana dvěma výhradami: všechno je sice dovoleno, ale ne všecko prospívá, a ne všecko vzdělává [1K 10,23]. Prvním výrazem upozorňuje Pavel, že žádná svoboda není bez nebezpečí. Ve svobodě číhá pro vlastní duši nebezpečí nového zotročení, podmanění vášněmi a žádostmi. Tomu je nutno se brániti se vší rozhodností. Druhým výrazem myslí Pavel na bližní, na budování církve, jež se uskutečňuje jen ohleduplnou láskou [sr. 1K 8,10].

Další řecké slovo prepein znamená býti přiměřený, hoditi se, býti vhodný, patřiti se [Mt 3,15; 1K 11,13; Ef 5,3; 1Tm 2,10; Tt 2,1; Žd 7,26]. Podle Žd 2,10 „slušelo se“ na Boha [bylo přiměřené Bohu, odpovídalo to jeho podstatě], který byl původcem plánu přivésti mnohé syny k slávě skrze Krista, aby i Krista dokonalým učinil, tj. korunoval slávou a ctí [sr. v. 9]. Neboť Kristus a vykoupení věřící patří dohromady. Podobný význam jako prepein má také řecké axios = hodný čeho, vhodný, přiměřený komu, důstojný koho. Podle 3J 1,6 má Gáius vyprovoditi věrozvěsty [tj. nejen s nimi jíti kus cesty, ale také je opatřiti vším potřebným na další cestu, sr. Sk 15,3; 20,38; 21,5] tak, jakž sluší na Boha, tj. jak je důstojno Boha, v jehož službě tito poslové stojí. Právě tak měli adresáti Ř 16,2 přijmouti doručitelku Pavlova listu Fében, „jak se sluší na svaté“ [Žilka: „mezi svatými“; Hejčl-Sýkora: „Jak je důstojné věřícím“, sr. Ef 5,3]. F 1,27 napomíná Pavel, aby se Filipští chovali tak, aby to bylo hodno evangelia Kristova [Kral. „Jakž se sluší evangeliu Kristovu“]. V Ř 1,28 je užito řeckého kathékon = to, co se sluší, je vhodné. Pavel tvrdí, že pohané, kteří se rozhodli proti Bohu tím, že nedbali na přirozené jeho poznání, byli ponecháni na pospas neřestem, jež ani v očích přirozeného člověka nejsou náležité pro ušlechtilý život. Náboženská lhostejnost vedla k mravní nedbalosti. Sk 22,22, kde je užito slovesa kathékein, překládá Žilka: „Neměl ani být živ!“, Škrabal: „Nesmí dále žíti“ ve smyslu „není vhodné, aby žil“. Podobného slovesa anékein, jež však znamená skutečnost, že je člověk k něčemu takřka právně zavázán, je užito v Ko 3,18. Žilka překládá: „Ženy, buďte podřízeny mužům; to je vaše povinnost v Pánu“. Souček: „Ženy, podrobujte se mužům, jak se sluší v Pánu“. Pavel tu myslí především na biblickou zprávu o stvoření, podle níž byla muži dána jistá prvotnost ve vztazích na této zemi, ale nezapomíná zdůraznit, že je to řád, který platí právě „v Pánu“, ačkoli v Pánu je založena a dána [eschatologická?] rovnost muže a ženy před Bohem [Ko 3,11; Ga 3,28]; ale i v Pánu, tj. pro příslušníky Páně, nutno zachovávat určitý řád podle darů a určení Božího. V Ř 2,18 Kral. „co se sluší“ je překladem řeckého výrazu, znamenajícího to, co se nějak odlišuje, co vyniká, popř. to, co je podstatné, na čem záleží [sr. F 1,10 Žilkův překlad].