Slušný, -é, -ě, -ost

Slušný -é, -ě, -ost. „Předsevzetí proti slušnosti“ [1S 21,5], doslovně „cesta neposvěcená, způsob profánní“ [sr. Lv 10,10]. David ví, že jeho rozhodnutí [předsevzetí], aby bojovníci jedli posvátné chleby, je něco neobvyklého, profanujícího [„proti slušnosti“], ale věří, že pro kulticky očištěné muže to nebude počítáno za hřích, když se tak stalo v nejvyšší nouzi. „Nad slušnost“ [Př 11,24] = nad to, co je spravedlivé a přiměřené. „Oči… stojící v slušnosti“ [Pís 5,12] = oči vhodně umístěné jako drahokamy v prstenu. „Slušný oděv“ [1Tm 2,9] = vhodný, uspořádaný, opak výstředního, nedbale uspořádaného oděvu. „Slušně ostříhati vlasy“ [Ez 44,20], tj. přistřihnouti vlasy na rozdíl od holení vlasů na hlavě, jež kněžím bylo zakázáno, protože to bylo zvykem u kněží pohanských kultů [sr. Dt 14,1 s Lv 19,27]. „Slušně vyslyšet“ [Sk 18,14] = věnovat náležitou pozornost; jednati podle práva. Výraz „slušně“ může mít také význam „úctyhodně, pořádně, počestně“ [*Poctivě]. V 1K 7,35; 14,40 jde o takové chování a takový způsob života věřícího, jemuž nemohou ti, kdo stojí mimo církev, nic vytýkat [sr. Ř 13,13n; 1Te 4,12]. 1K 7,35 překládá Žilka: „To pravím k vašemu prospěchu, ne abych na vás uvrhl nějakou smyčku, nýbrž abych vás vedl k tomu, co je slušné, a k nerušené oddanosti Pánu“. – Obrat „není slušné“ u Mt 15,26; Mk 7,27 znamená totéž, co naše „není hezké, není dobře“. Ve 2K 11,4 Pavel vytýká Korinťanům, že jsou ochotni „klidně snášet“ i toho, kdo hlásá jiného Krista než toho, kterého on hlásal. Za to v Ga 4,18 prohlašuje, že je slušné [řecky: krásné], dobré, horlí-li Galaťané v dobrém vždycky, a nikoli jen když je přítomen. „Není slušné“ ve Sk 6,2 = není „příjemné“, správné, žádoucí. V Ko 4,1 napomíná Pavel, aby páni se svými nevolníky zacházeli spravedlivě a jako s rovnými [Kral. : slušně].