Poctivě, poctivost, poctivý

Poctivě, poctivost, poctivý. Ve stč. mají tyto výrazy širší obsah než dnes. Poctivě = ctně, počestně, šlechetně. Poctivost = prokazování cti i sama čest prokázaná, úcta; úřad, důstojenství, počestnost mravní, nevinnost; dobré jméno u lidí. Poctivý = kdo dělá čest, čestný, ctnostný, na cti zachovalý; pořádný, náležitý. Téměř všecky tyto významy najdeme v hebr. a řeckém textu bible. Ve SZ je tak nejčastěji překládán kořen kbd [= býti těžký, přeneseně: míti význam; čest, pocta; vzdávati čest, úctu]. Tak 2S 10,3; 2Pa 32,33; Pl 1,8. Ukončiti svár je ke cti [Př 20,3]. Ve stánku Hospodinově smí přebývati pouze ten, kdo ctí ty, kdo se bojí Hospodina [Kral. má jej „v poctivosti“ Ž 15,4]. Jiného hebr. výrazu je užito v Est 1,20 [= prokazovat čest, vzdávati úctu], jiného v Est 9,3 [= nésti, sr. Iz 63,9; vyvýšiti, sr. Ž 28,9, a tedy podporovati, pomáhati, sr. Ezd 1,4; 8,36], jiného v Pl 5,12 [= ozdobiti, ctíti, sr. Lv 19,32]. U Jb 30,8 je tak přeložen výraz „beze jména“ [Kral. „bez poctivosti“].

V NZ jde nejčastěji o překlad výrazu euschémón [= úctyhodný, pořádný, slušný; vznešený, počestný, vážený, dobrého chování]. Křesťané mají žít životem slušným [Kral. „poctivě“] v očích lidí, kteří stojí mimo církev [1Te 4,12], aby nebyli překážkou v získání nekřesťanů, kteří by mohli oprávněně kritisovat způsob jejich života. Co míní Pavel touto slušností [Kral. poctivostí], je nejlépe patrno na Ř 13,13, kde vypočítává její opak: hodování, opilství, smilstvo, chlípnost, svár a závist [sr. Mt 5,16]. Ve smyslu vážený, významný je užito tohoto výrazu a jeho odvozenin v 1K 12,23n. Právě odstrčeným údům v těle dal Bůh větší vážnost [Kral. poctivost]. Ve smyslu vznešený a snad i zámožný je toto slovo ve Sk 13,50 a 17,12. – Jiné řecké výrazy, jež Kral. překládají poctivost, poctivý, býti poctivý, míti v poctivosti jsou timé, timán, entimos, timios, jež označují vše, co nějak souvisí s úctou a vážeností. Ježíš sám osvědčil, že prorok ve své vlasti nemá vážnosti [Kral. „není v poctivosti“ J 4,44]. Pavel vyzývá křesťany, aby se předstihovali vzájemně v uctivosti [Ř 12,10], aby se stýkali s vlastními ženami svatě a čestně [t. j. aby ovládali své pudy a varovali se všeho, co by porušilo mravní čistotu, 1Te 4,4. *Osudí], zvláště pak aby měli v úctě ty, kteří v práci pro Krista dovedli dát i svůj život v sázku [F 2,29]. 1Tm 6,1 napomíná křesťanské otroky, aby se chovali ke svým pánům s veškerou uctivostí, protože by se jinak mohli stát urážkou Boha a jeho učení. 1Tm 5,3 vyzývá, aby *vdovám ve sboru byla prokazována úcta. Podle 1Pt 2,17 mají křesťané prokazovat úctu králi jako představiteli vrchnosti, a to kvůli Pánu, „neboť jest vůle Boží, abyste dobrými činy umlčovali nevědomost nerozumných lidí“. Poněkud jiný význam má timé v 1Pt 2,7. Mluví se tu o Kristu jako vyvoleném, vzácném kameni úhelném. Žilka překládá: „Pro vás, kteří věříte, je to vzácnost“ [Kral. : „poctivost“]. Lze ovšem také překládat: „Vám tedy, kdož věříte, je ctí“ [kámen, zavržený od stavitelů]. Timios v Žd 13,4 lze překládati počestný i vážený. Katol. překlady mají: „Manželství budiž ve všem počestné“, Žilka: „Manželství budiž u všech váženo“ [Kral. : „Poctivěť u všech manželství“]. Řecké semnos [= úctyhodný, ušlechtilý] máme ve F 4,8 o věcech; Žilka: „Uvažujte o všem, co je pravdivé, co čestné…“, o diákonech [jáhnech] v 1Tm 3,8, o jejich manželkách 1Tm 3,11, o starcích Tt 2,2 [Kral. tu překládají „vážní“, Žilka „mravní“]. Podle 1Tm 3,4 má biskup své děti držeti v poslušnosti a ve vší počestnosti [semnotés = důstojnost, Kral. poctivost, ale totéž slovo překládají v 1Tm 2,2 šlechetnost, v Tt 2,7 vážnost]. – V Tt 3,8 je slovem poctivý přeložen řecký výraz kalos = krásný, dobrý; Tt 2,3 praví, že starší ženy mají učit poctivým věcem [kalodidaskalos], t. j. mají být učitelkami dobrých mravů nebo dobrého. – Ve F 2,16 má Kral. poctivost význam chlouby [řecky kauchéma: „k mé chloubě ke dni Kristovu“]. – 1K 11,15 mluví o dlouhých vlasech ženy jako o okrase [Kral. poctivost; řecké doxa = čest, sláva], kdežto pro muže jsou v souhlase s tehdejším nazíráním dlouhé vlasy potupou. Pavel se tu dovolává jednak přírody, jež dala ženě dlouhé vlasy, jednak místně a dobově podmíněného mravu a zdravého úsudku Korinťanů o tom, co je slušné.