Rozvázati, rozvazovati

Rozvázati, rozvazovati, stč. = něco svázaného rozpojiti, uvolniti [Gn 42,27; 43,21], na př. řeménky u obuvi [Mk 1,7; L 3,16; J 1,27; Sk 13,25], soudržnost jednotlivých hvězd souhvězdí [Jb 38,31], pouta [Ž 116,16; Dn 3,25; Zj 9,15], pouta smrti [Ž 102,21], pouta ničemnosti [Iz 58,6], ovinky, obinadla [J 11,44], kázní získanou mravní moudrost [Jb 12,18, nemá-li se tu číst mósér místo músár, jak ostatně četli také Kral., když překládají svazek; snad se tu myslí na královskou autoritu, kterou ovládají své poddané, anebo na zajetí, z něhož je Bůh vysvobozuje], ale také rozřešiti, rozluštiti [Dn 5,12.16].

V NZ jde o řecké sloveso lyein = uvolniti, rozvázati, na př. Mk 7,35 [Žilka: „Hned rozvázalo se pouto jeho jazyka“], osvoboditi [z pout satanových, L 13,16], rozloučiti [o manželství, 1K 7,27], zrušiti, *rušiti [Mt 5,19; J 5,18; 7,23] a pod. „Svázati a rozvázati“ u Mt 16,19 znamená prohlásiti za nedovolené a dovolené, uložiti závazek nebo zbaviti závazku. Židovští učitelé svá rozhodnutí provázeli ustálenými formulkami „svazovati“ [= prohlásiti něco za závazné] a „rozvázati“ [= prohlásiti za dovolené]. Ovšem, vzhledem k Mt 23,8 je sporné, zda Ježíš tu chce dávat učedníkům postavení židovských mistrů. Znamenalo by to upadnouti do zákonické kasuistiky a zákonického chápání vůle Boží, jež bylo právě Ježíšem překonáno. Spíše tu šlo o vylučování a nové přijímání do církve [sr. Mt 18,17n; J 20,23].