Svazek

Svazek, to, čím je co svázáno, pouta, jho, hebr. môsér [Ž 2,3; 107,14; 116,16], obojek [Jr 27,2], okovy [sr. Iz 52,2; Jr 5,5; 30,8], ale také kázeň, trestání, kárání, hebr. mûsár, Jb 12,18, nemá-li se zde číst môsér = pouta. V 1S 25,29 jde o hebr. výraz, jenž znamená vak, přeneseně společenství, pospolitost, jež vzniká tím, že člověk je s druhými v témž místě, vaku. *Svázán. „Rozvázati s-y bezbožnosti“ [Iz 58,5] = uvolniti nespravedlivá pouta, propustiti z vězení ty, kteří se tam dostali nespravedlivě.

V NZ-ě se mluví o s-u, poutu, jímž satan osmnáct let vázal ženu nemocí [L 13,16], dále o s-u jazyka, t. j. o poutu, jež ochromovalo jazyk a bylo příčinou koktavosti [Mk 7,35], o s-u, poutu nepravosti [Sk 8,23], t. j. o nepravosti, jež spoutala člověka. Ef 4,3 napomíná věřící, aby usilovali o jednotu, kterou působí Duch sv., a tak tvořili pokojný s., pokojnou pospolitost. V čem toto úsilí spočívá, popisuje Ko 3,14. Jde o lásku, jež je s., pouto, pojítko dokonalosti. „Znamená to, že láska je poutem, které váže údy církve navzájem a tak buduje církev [1K 8,1], zároveň však také je láska přední, změny nepotřebující předjímkou budoucí dokonalosti království Božího a proto poutem, spojujícím přítomnost s budoucností [1K 13], konečně pak je láska zdrojem, z něhož vyplývají a v němž se shrnují všecky ostatní závazky, a proto i poutem, jež sjednocuje jednotlivé projevy našich povinností, jednotlivé stránky toho, co se nazývá ethikou [sr. Ř. 13,8.10; Mt 22,34-40]. Z lásky všecky ‚ctnosti‘ vyplývají, mají v ní své dovršení a smysl, k lásce všecky jednotlivé příkazy ukazují, ona je v tomto našem životě nejčistším odleskem budoucí dokonalosti“ [J. B. Souček, Výklad Ko, str. 72n].