Připraviti (se), připravovati

Připraviti (se), připravovati. Těmito slovesy bývá popisována tvůrčí a udržovatelská, ale i spasitelná a soudcovská činnost Boží. Ve SZ jde většinou o překlad hebr. kûn, které Kral. překládají také upevniti [Ž 65,7], utvrditi [1Kr 2,24; Ž 102,19], nastrojiti [Ž 147,8], sformovati [Ž 119,73], vzdělati [2S 7,24], přistrojiti [Sof 1,7]. Bůh působí v přírodě a dějinách na př. tím, že připravoval nebesa [Př 8,27], připravuje krkavci pokrm [Jb 38,41], lidu izraelskému p-l stůl na poušti [Ž 78,19n] a místo v Palestině [Ex 23,20, sr. Ex 15,17]. Ale Bůh p-il, t. j. upevnil, i moudrost, která řídí svět [Jb 28,27], ale také svůj trůn k soudu [Ž 9,8] a peklo [Iz 30,33] hříšníkům.

V NZ se vztahují tato slovesa převážně na spasitelnou činnost Boží. Simeon vyznává, že jeho oči spatřily spasení, které Bůh v Ježíši Kristu p-l před obličejem všech lidí [L 2,30n]. Svými podobenstvími naznačuje Ježíš, že to, co Bůh zdávna připravoval, je přítomno v jeho osobě [Mt 22,4.8; L 14,17], takže je možno zváti na mesiášskou svatbu. To hlavní a konečné však teprve přijde. Podle J 14,2n odešel Ježíš Kristus [t. j. zemřel a vstal z mrtvých], aby věřícím p-l místo. Bůh připravil těm, kteří jej milují, to, co „oko nevídalo, ani ucho neslýchalo, ani na srdce lidské nevstoupilo“ [1K 2,9]; připravil jim od samého založení světa království jako dědičný úděl [Mt 25,34; sr. 1Pt 1,5; Žd 11,16; Zj 21,2]. Ovšem, Bůh sám tyto věřící p-l k slávě [Ř 9,23] a určil jim předem způsob života [Ef 2,10].

Protějškem této Boží přípravy je lidská příprava, připravenost a hotovost. Ve SZ tato příprava k přijetí Božího zjevení měla kultický ráz [sr. Ex 19,11-15; 34,2] a Am 4,12 vyzývá lid, aby se připravil vstříc svému Bohu [sr. Ez 38,7]. Izaiáš pak vyzývá k přípravě cesty na poušti, aby Bůh mohl vyvésti z vyhnanství svůj lid na svědectví své spasitelné moci [Iz 40,3]. Evangelisté vidí v činnosti Jana Křtitele splnění prorocké výzvy [Mt 3,3; sr. L 1,17] a v jeho křtu na vyznání hříchů a na znamení pokání vnitřní přípravu pro příchod mesiášské doby. Podobenství o desíti pannách [Mt 25,1-13], o hřivnách [Mt 25,14nn] a pod. ukazují, v čem spočívá připravenost křesťanova [sr. Mt 24,44; L 12,40; Tt 3,1; 1Pt 3,15; Ef 6,15. *Hotov]. Sr. Zj 19,7.

Ve vidění, kterým popisuje Zj poslední události v tomto údobí dějin, se praví, že žena-církev má od Boha připravené místo na poušti, aby unikla nástrahám „drakovým“ [Zj 12,6].