Přenášeti (se), přenesen, přenesení, přenésti

Přenášeti (se), přenesen, přenesení, přenésti. Kral. překlad bible užívá těchto výrazů, označujících přesun z místa na místo [2S 6,2; 1Kr 8,4; 2Kr 16,14 a j.], v různém smyslu. Mezník nesměl býti přenášen [Dt 19,14; Př 22,28], a kdo přesunoval mezníky, byl prohlášen za zlořečeného [Dt 27,17] a bezbožníka [Jb 24,2], jejž stihne Boží soud [Oz 5,10]. Bůh přenáší hory [Jb 9,5] a Pavel předpokládá, že i víra je s to přenášeti hory [1K 13,2, sr. Mt 17,20; 21,21], ale bez lásky není nic platná. Levité nesměli p., t. j. zcizovati, ani prodávati, ani vyměňovati prvotin země, jež jim byly přiděleny [Ez 48,14]. Přenésti ve smyslu svěřiti, odevzdati, předati na př. království [1Kr 2,15] nebo dědictví [Nu 27,7]; ve smyslu zavésti někam, na př. do zajetí [1Pa 9,1; Iz 24,20]; ve smyslu pohybovati se [Př 26,2]. Přenésti hřích = odstraniti, dáti stranou hřích [2S 12,13, sr. Za 3,4], přenésti kalich = odejmouti kalich [Mk 14,36; L 22,42], p. z úzkosti = vyvésti z úzkosti [Jb 36,16]. P. = dáti jiný smysl, převraceti [Ju 1,4], změniti [Žd 7,12]. Žd 12,27 překládá Žilka: „Slova ‚ještě jednou‘ naznačují proměnu [Kral. přenesení] těch věcí, které budou přeneseny [poněvadž jsou jen stvořené], aby zůstaly ty, které nemohou být otřeseny.“ Zvláštní význam má výraz „býti přenesen“ v Žd 11,5, kde se praví: „Vírou Enoch přenesen jest“. Míní se tu vytržení, přenesení do nebe [Gn 5,24; sr. též apokryfní Sap 4,10; Sir 44,16], a to na základě víry a pro víru, která našla zalíbení u Boha. Ko 1,13 praví, že nebeský Otec vytrhl, t. j. vysvobodil nás z moci tmy, t. j. z oblasti zla, hříchu, démonických sil, a přenesl nás do oblasti, v níž vládne Kristus [sr. Ř 14,9; F 2,11]. Toto přesazení z jedné oblasti do druhé je tak skutečné, že se projevuje v daru a jistotě odpuštění hříchů, t. j. ve skutečné změně vztahu Boha k člověku [vykoupení, t. j. odpuštění hříchů je v Ko 1,13n přítomnou skutečností]. V 1J 3,14 se mluví o tom, že věřící byli přeneseni [přešli sr. J 5,24] ze smrti do života. Okoušejí to na tom, že milují bratry. Svět, v kterém žili, než uvěřili, se jim jeví jako svět nelásky, lhostejnosti a nenávisti a tudíž smrti; nyní však žijí životem, v němž láska, sdílnost, sebeobětování [1J 3,15nn] jsou jakousi samozřejmostí, dokazující, že už nyní žijí věčným životem.