Předpověděti, předpovídání, předpovídati

Předpověděti, předpovídání, předpovídati. Kral. tak překládají ve SZ hebr. kořeny cházá [= míti vidění; Pl 2,14; Ez 22,28 o falešných prorocích], kásam [= věštiti pomocí losů, Mi 3,6], nágad [= vypravovati, sdělovati, dávati zprávu Iz 42,9; 43,12], dábár, dábar [= slovo, výrok; mluviti Gn 21,2; Jr 17,15], ’ámar [= mluviti Iz 38,15]. Je příznačné, že o předpovídání Božím je ve SZ užito většinou výrazů, kterých se užívá ve všedním životě o sdělení, výroku, mluvení. To, co řekne Hospodin, je současně předpovědí, která se jistě splní. SZ proroci se soustřeďovali na sdělování výroků Božích, jeho vůle, a tím také předpovídali to, co se stane. Sdělování vůle Boží má téměř vždy eschatologické předznamenání. Tak to chápali i Kral., když to, co „bylo pověděno“ u proroků, tlumočí jako předpověď [Mt 3,3; 1Pt 1,11; 2Pt 3,2], a to, co Ježíš řekl napřed, chápali jako předpověď [Mt 24,25; Mk 13,23]. Také apoštolové „předpovídali“, t. j. předem ohlašovali utrpení, vyvstání posměvačů a budoucnost těch, kteří se oddávají skutkům těla [1Te 3,4; Ju 1,17; Ga 5,21]. V 2K 13,2 má řecké sloveso prolegein význam „říkati předem“. Na jednom místě je tak přeloženo řecké proeuangelizesthai = předem oznámiti radostnou zvěst [Ga 3,8]. Pavel tu říká, že Abrahamovi byla dána před zvěst evangelia v zaslíbení, že v něm požehnány budou všecky národy. Když se v Kristu, potomku Abrahamovu, naplnilo toto zaslíbení, stalo se z proeuangelion [= předzvěsti evangelia] euangelion [= evangelium]. Žilka překláda: „Písmo, jako by předvídalo, že Bůh z víry ospravedlní pohany, vyhlásilo Abrahamovi evangelium ve slovech…“