Povýšen, povýšení, povýšiti (se)

Povýšen, povýšení, povýšiti (se). Povýšiti, stč. ve smyslu vyšším učiniti, zvelebiti, čest dáti [Gn 40,13; 2Kr 25,27; Jb 22,29; Ž 37,34; 110,7; Př 18,10; 29,25; Dn 5,19; Mt 23,12; L 1,52; Sk 5,31; 13,17; 2K 11,7; 1Pt 5,6 a j.]; Ježíš byl povýšen k božské slávě skrze zmrtvýchvstání a nanebevstoupení [Sk 2,33; 5,31; F 2,9], ale jeho povýšení počalo paradoxně už v jeho vyvýšení se země na kříž [J 8,28; 12,32nn] v potupné smrti. Neboť jeho smrt se stala základem smíření s Bohem, spásy. Právě kříž Ježíšův měl a má neodolatelnou přitažlivost pro všecky [J 12,32], kteří se nevzpírají [sr. J 6,37nn], a zjevil podstatu Kristovu [J 8,28]. J 3,14 srovnává ukřižování Ježíšovo s vyzdvižením měděného hada na kůl [Nu 21,8n] v době putování Izraelců po poušti. Had musel být takto vyzdvižen, aby byl viditelný ze všech stran. Kdo u víře pohleděl na toto znamení Božího slitování, byl zachráněn. Právě tak se stane každému, kdo u víře vzhlédne ke kříži Kristovu, znamení Boží spásy. Toto věřící vzhlížení ke kříži Kristovu je současně potvrzením jeho slávy.

Povyšovati hlas = zesilovati hlas [2Pa 5,13; Iz 40,9; 58,1]; povyšovati hlasu proti někomu = drze, povýšeně mluviti s někým [Iz 37,23]. Povyšovati se = vypínati se, dívati se na někoho spatra [Ž 131,1; 140,9; Jr 13,15; o srdci Dn 5,20; 11,12; Mt 23,12; L 14,11], vzepříti se, zdvihnouti se proti něčemu [2K 10,5; 2Te 2,4], zpychnouti, vyvyšovati se [2K 12,7].

Povýšení u Jk 1,9 má význam výše, vznešenosti. Chudý bratr se má chlubiti, t. j. radovati se [sr. v. 2] svou vznešeností. Je přece dítětem Božím [sr. Ř 5].