Pohostinný

Pohostinný. Výrazu p. užívají Kral. k označení člověka, který se jako cizinec [přechodně] zdržuje na nějakém místě. Hebr. gér [= cizinec, *cizí, Ez 14,7; 22,7, *Host]. Věřící v Krista jsou podle 1Pt 2,11 na této zemi „příchozí a pohostinní“ t. j. podle Žilky „přistěhovalci bez občanství“, protože jejich občanské právo je v nebesích [sr. F 3,20], pro něž byli vyvoleni [1Pt 1,2]. Proto jsou vyzýváni, aby se zdržovali toho, co určuje život na této zemi [„tělesných žádostí“], a stali se svými dobrými činy misionáři mezi pohany. Téhož řeckého výrazu [parepidémos] je užito už v 1Pt 1,1, kde Kral. překládají „příchozí“. Podle Žd 11,13 měli toto vědomí přistěhovalectví na této zemi už SZ praotcové [sr. Gn 23,4]. Ovšem, nesmíme tomu rozumět tak, jak to chápala řecká filosofie nebo pozdější hellenistické židovstvo, jež lidskou duši považovaly za cizince na světě a v těle, z nichž se touží vystěhovat. Podle bibl. názoru je člověk před Bohem pouze „příchozím a hostem“ [1Pa 29,15; Ž 39,13; 119,19], a proto nemá vůči Bohu žádných nároků kromě těch, jež příslušejí „každému příchozímu a hosti“. Izrael byl přijat jako „příchozí a podruh“ Boží ve „svaté zemi“, jež patří Bohu. Bůh je vlastně jediným jejím plnoprávným občanem. Proto Izraelec tuto zemi nesmí prodávat [Lv 25,23]. Ale právě jako „příchozí a podruh“ Boží působí Izrael na svět jako něco cizího. Neboť svět je Bohu odcizen [Ef 4,18; Ko 1,21] a nemůže pochopit to, co souvisí s Bohem. Ježíš sám byl cizincem na této zemi [J 6,42; 8,14.25n; 9,29n] a jeho království nebylo z tohoto světa, t. j. bylo cizí tomuto světu [J 18,36]. Stejně je to s učedníky Kristovými, kteří „nejsou hosty a příchozími, ale spoluměšťany svatých a domácí Boží“ [Ef 2,19; Žd 12,22n; 13,14; Ga 4,26]. Jakmile uvěřili v Krista, obdrželi občanství Božího města [Ef 2,12n; F 3,20; Žd 11,10.16] a tím nastalo vůči světu jakési odcizení [1J 4,5n; J 15,19; 17,14.16], jež se strany světa může se projevit jako nepřátelství [sr. Mt 10,16; 1Pt 4,4]. Proto právě jsou křesťané na tomto světě jen „přistěhovalci a pohostinní“, kteří zde žijí jako dočasní poutníci [1Pt 1,17; sr. 2K 5,6nn], kteří jsou vždy připraveni opustiti své přebývání na zemi [sr. Žd 11,8nn,13; Sk 7,6; 13,17]. *Podruh. *Pohostinu býti.