Numeri – Novotného biblický slovník

Numeri, čtvrtá kniha Mojžíšova, v hebr. bᵉmidbár [= na poušti, sr. Nu 1,1], v řeckém překladu nazývaná knihou počtů, lat. numeri, podle dvojího sčítání Izraelců [první pod Sinajem druhého roku po exodu z Egypta Nu 1.3.4, druhé u Jordánu ve čtyřicátém roce putování Nu 26]. Obsahuje velmi živý popis událostí z putování vyvoleného lidu od Sinaje po poušti až ke hranicím zaslíbené země.

Obsah

Podle obsahu ji lze rozděliti takto:

1. Přípravy k dalšímu tažení a závěrečná nařízení a zařízení [1,1-10,10]
1. Sčítání lidu s vyloučením levitů; určení místa pro každý kmen kolem stánku úmluvy při táboření [kap. 1. a 2.]
2. Sčítání levitů, jejich místo v době táboření a popis některých jejich povinností [kap. 3 a 4]
3. Ustanovení o nečistých, provinilých a podezřelých z cizoložství [kap. 5]
4. Ustanovení o nazarejcích a o formě kněžského požehnání [kap. 6]
5. Dary knížat při zasvěcení stánku [kap. 7]
6. Ustanovení o lampách [8,1-4]
7. Zasvěcení levitů [8,5-22] a určení věkové hranice pro vstup do levitské služby [8,23-26]
8. Ustanovení o slavnosti fáze [9,1-14]
9. O oblaku nad stánkem úmluvy [9,15-23] a o signálech stříbrnými troubami [10,1-10]
2. Cestou od Sinaje až k Jordánu [10,11-21,35]
1. Tažení od hory Sinai v ustanoveném pořádku pod korouhvemi Judovou, Rubeno-vou, Efraimovou a Danovou [10,11-28]
2. Chobab Madiánský požádán o doprovod [10,29-32]
3. Reptání proti Mojžíšovi, ustanovení 70 starších za pomocníky Mojžíšovy, seslání křepelek a trestu proti reptání [kap. 11]
4. Vzpoura příbuzných Mojžíšových, Marie a Arona, a potrestání Marie malomocenstvím [kap. 12]
5. Z pouště Fárán vysílá Mojžíš vyzvědače do zaslíbené země. Po jejich návratu ztratil lid odvahu a přes povzbuzování Kálefo-vo a Jozuovo reptal proti Mojžíšovi. Nad reptáky byl vynesen ortel, že nevejdou do země zaslíbené [kap. 13 a. 14]
6. Některá dodatečná ustanovení kultická a právní [kap. 15]
7. Vzpoura Chóreova, Datanova a Abironova, její potrestání a zázračné potvrzení kněžství Aronova [kap. 16 a 17]
8. Nové vypočtení levitských povinností [kap. 18] a některých očišťovacích obřadů [kap. 19]
9. Návrat do Kádes, smrt Mariina, hřích nedověry u Mojžíše a Arona, vyslání poslů k Edomovi se žádostí, aby povolil průchod zemí [20,1-21]
10. Smrt Aronova, obejití území Edomova až k pláním moabským; nové reptání pro nedostatek vody bylo ztrestáno pohromou jedovatých hadů; dobytí území v. od Jordánu [20,22-21,35]
3. Na pláních moabských [22,1-36,13]
1. Balák, král moabský, poslal pro Balá-ma, aby zlořečil lidu izraelskému. Ale marně. Balák byl poražen, ale lid izraelský smilnil zde s ženami moabskými a uctíval s nimi modlu *Belfegor. Všichni tito modláři byli pobiti [kap. 22-25]
2. Sčítání nového pokolení [kap. 26]
3. Ustanovení dědických nároků dcer [27,1-11]
4. Vyhlášení Jozue za nástupce Mojžíšova [27,12-23]
5. Další předpisy o denních obětech a slibech [kap. 28-30]
6. Boj s Madiánci [kap. 31]
7. Přidělení dobytého území v. od Jordánu kmenům Ruben, Gád a polovině pokolení Manassesova [kap. 32]
8. Stručné zopakování jednotlivých tábořišť od vyjití z Egypta až do Abelsetim [33,1-49] a konečná ustanovení o vyplenění Kananejců a rozdělení země [33,5-56]
9. Vytyčení hranic zaslíbené země a ustanovení mužů, kteří měli zemi rozdělit mezi jednotlivá pokolení [kap. 34]
10. Zákon o městech útočištných [kap. 35]
11. Dodatečná ustanovení o dědických nárocích dcer [kap. 36]

N. je spojovacím článkem ve vypravování, přerušeném knihou Lv, o vysvobození vyvoleného lidu z otroctví, jeho organisaci a výchově k samostatnému náboženskému a občanskému životu. Ukazuje jednak na dílo Boží v dějinách vyvoleného lidu prostřednictvím Mojžíšovým, jednak na zoufalý zápas lidu s těžkostmi života. Tento zápas vedl k častým vzpourám proti vůli Boží. Málokde v literatuře je tak poctivě kreslen charakter „národa“ jako v této knize, líčící směs hrdinství s malomyslností, ušlechtilosti se zlobou. Znovu a znovu přes Boží milostivé vysvobozování se stával lid obětí úzkostlivé nevěry a reptání [kap. 11; 12; 14; 16; 20]. „Ustanovme sobě vůdce a navraťme se do Egypta“ [14,4], tak volá lid po zprávě vyzvědačů. Naproti tomu je kreslen Mojžíš jako postava duchovního hrdinství v pokorné zbožnosti [12,3], v neochabující důvěře v Boha [10,29-32] a v důvěrném styku s ním [12,6-8], v lásce k lidu [11,2.10-15; 21,7], za nějž se ustavičně přimlouvá a vůči němuž je velkomyslný [11,27-29; 12]. Přesto však i tento velký vůdce je kreslen jako člověk, jenž z netrpělivosti zhřešil a tak ztratil možnost dosáhnouti toho, več věřil [20,12]. N. je kresbou všeobecně lidského duchovního zápasu církve i jednotlivců a tím daleko přesahuje význam pouhého dějinného dokumentu.

Charakteristikou této knihy jsou básnické úryvky, jež někteří badatelé považují za její nejstarší části: průpověď, která byla říkána při vyzdvihování truhly úmluvy [10,35]; t. zv. Aronovské požehnání [6,24-27]; píseň o studni [21,17n]; posměšná píseň nad porážkou Seonovou [21,27-29]; průpovědi Balámovy [23,7-10.18-24].

Obsah

Související hesla