Nešlechetník, nešlechetnost, nešlechetný

Nešlechetník, nešlechetnost, nešlechetný. Je opravdu nemožné uvést na společného jmenovatele asi patnáct hebr. kořenů, jež Kral. překládají uvedenými výrazy, když nadto i tyto české výrazy znamenají ve stč. pojmy bezbožný, ohavný, hanebný, zlý a *nepravost. Všimneme si jen nejčastějších hebr. výrazů. Kořen zmm, jehož odvozeniny Kral. podle české konkordance jednadvacetkrát překládají výrazy n-ík, n-ost, n-ý, znamená původně přemýšleti, uvažovati, zamýšleti [Jr 30,24 překládají: úmysl, 51,11: usouzení], pletichařiti [Př 12,2], plánovati [obyčejně něco zlého], takže je užito hlavně o smilství [Jb 31,11] a zvláště o krvesmilství [Lv 18,17; 19,29; 20,14; Jr 13,27], jež se stalo obrazem nejhnusnějšího modlářství [Ez 16,27.43.58 a j.]. Dvacetpětkrát [podle české konkordance] překládají uvedenými výrazy kořen r‘‘, jímž se označuje opak toho, co je dobré, krásné, příjemné [Gn 41,3 překládají Kral. tentýž výraz pojmem šeredný], zvláště ve smyslu nábožensko-mravním. Proto Kral. někdy tentýž výraz překládají také zlý [Gn 6,5; 8,21; Dt 4,25; 22,22; Ab 1,13]. Josef se nechce dopustiti n-osti s manželkou Putifarovou [Gn 39,9], žalmista se modlí za skončení n-i bezbožných [Ž 7,10; 28,4; sr. 55,16; 92,12; 119,115; Jr 20,13], Hospodin vytýká Izraelovi vedle smilství také n-ost [Jr 3,2], jež se zmocnila už srdce [Jr 4,14.18; o nešlechetném oku mluví Dt 15,9], a proto musí být potrestán [Jr 33,5; 44,9; Oz 7,2 sr. Ž 5,5; Jb 8,20]. Ovšem, Bůh trestá nejen n-ost Izraelovu, ale i všech národů [Jon 1,2], je však milostiv těm, kteří se od své n-osti odvracejí [Jr 18,8; Ez 6,9]. Falešní proroci posilují ruce n-íků [Jr 23,14], takže se nemohou odvrátit od n-osti. Patnáctkrát překládají Kral. slovem n-ík, -ý hebr. výraz bᵉlíja'al [Dt 13,13; Sd 19,22; 1S 10,27; 2S 16,7; 20,1; 1Kr 21,10.13; Jb 34,18; Ž 18,5; 41,9; 101,3; Př 6,12; 16,27; 19,28; Na 1,15]. Podle Biče II, 262 tu jde snad o zkomoleninu jména nějakého božstva podsvětí [Ž 18,5 = 2S 22,5 „proudové nešlechetných = proudy [boha] podsvětí“]. Tak i jiní se domnívají, že ve SZ původně šlo o božstvo snad konkretně mořského podsvětí, označující naprosté zničení [Ž 18,5; 41,9; 101,3; Na 1,11.15]. Zvláště v literatuře mezi Starým a NZ vystupuje Belial [Beliar] jako hlava démonské společnosti [sr. 2K 6,14-15, kde Kristus je souznačný se světlem, Beliál s temnostmi; snad také „člověk hřícha“ v 2Te 2,3 je překladem výrazu Belial]. Jiní podobně jako Kral. nevidí v Belijaalovi vlastní jméno, nýbrž označení bezcennosti, neproduktivnosti, ničemnosti. Nakonec však toto slovo označovalo největší bezbožnost [T. K. Cheyne]. Dvanáctkrát překládají Kral. výrazy n. odvozeniny kořene pš‘ označujícího odpadlictví, nevěrnost, provinění, vzpouru, hřích [Jb 34,37; 35,6; Ž 5,11; Iz 1,28; Dn 8,23; Am 1,3.6. 9.11.13; 2,1; 5,12] podobně jako kořen bgd [nevěra, odpadlictví Ab 1,13; 2,4; Iz 24,16; 21,2; Sof 3,4]. Desetkrát jsou tak přeloženy odvozeniny kořene ‘vl, značícího nečestnost, nespravedlnost, podlost [2S 3,34; 7,10; Jb 11,14; 16,11; 18,21; 27,7; 31,3; Ž 64,7; 89,23]. Šestkrát rš‘, označující opak nevinného před soudem, v náb. smyslu hříšnost [Jb 34,10; Ž 73,3; 82,2; 101,8; 109,2; Jr 23,19]. Osmkrát jde o kořen nbl [bláznovství, jímž je označována bezbožnost: Dt 22,21; Joz 7,15; Sd 19,23; 2S 13,12; Iz 9,17; 32,6 [2x]; Jr 29,23]. – Z ostatních jmenujeme pouze hebr. výraz ben párís [= syn násilí, násilník Dn 11,14] a ta‘ᵃlúlím [podle jedněch svévole, rozpustilost; podle jiných oklamání, neupřímnost, zrada Iz 66,4].

Přehlédneme-li všecky tyto výrazy, vidíme, že téměř ve všech jde o falešný poměr k Bohu, z něhož plyne i falešný poměr k bližnímu.

Podobně jako ve SZ, i v NZ překládají Kral. týmž výrazem aspoň osm různých řeckých výrazů, nejčastěji ponéros, ponéria [= obtížný, protivný, těžký, špatný, *zlý, k ničemu, ničemný a substantiva], v LXX nejčastěji překlad hebr. ra‘, rá‘á, Mt 6,22n [L 11,34] mluví o n-ém [= nemocném] oku v protikladu proti oku sprostnému [= zdravému]; ale nejde tu o tělesné zdraví nebo nemoc, neboť správný i n-ý pohled na věci vycházejí podle Ježíše ze srdce [Mt 20,15; Mk 7,22: oko zlé = závistivé sr. Př 23,6; Dt 15,9; lež Mt 7,18]. V mravně-náboženském smyslu [n-ý = zlý] mluví Sk 17,5 o lidech n-ých, L 11,29 o n-ém pokolení, Ř 1,29 o pohanech, naplněných n-í, t. j. zlobou [sr. L 11,39; Mt 22,18; 1K 5,8], o n-ících v 2Pt 2,7. N-ík v Ef 6,16 je označením ďábla [sr. Mt 13,19, kde Kral. totéž slovo řecké překládají „ten zlý“; snad v témž smyslu J 17,15; v 1J 2,13n; 3,12; 5,18 mají „ten zlostník“, sr. Mt 13,38]. Podle smyslu vsunuli Kral. n-íka do 2Te 2,9.

Řecké anomos [= ten, jenž jedná proti zákonu, tedy zločinec, v přeneseném smyslu: bezbožník] překládají Kral. „n-ý“ v L 22,37; Sk 2,23; řecké anasios [= nesvatý, bezbožný] 1Tm 1,9; řecké loimos [doslovně = nakažený morem, tedy životu nebezpečný a škodlivý] ve Sk 24,5; řecké adokimos [= ten, jenž neobstál ve zkoušce, zavržený, ten, který se neosvědčil a není k ničemu] v 1K 9,27 [sr. 2K 13,5-7, kde Kral. překládají: zavržen]; řecké athesmos [protivící se božskému řádu, bezzákonný, bezuzdný] v 2Pt 2,7 o sodomitech, v 2Pt 3,17 o bludařích; řecké kakia [= mravní špatnost], ve Sk 8,22 o Šimonovi kouzelníku a jeho hrabivé touze. Je tím označena moc, jež narušuje pospolitost lidí. Jejím zdrojem je přerušení obecenství s Bohem [Ř 1,28n]. A ještě dva řecké výrazy stejného kořene [rhadiúrgéma, rhadiúrgia], jež původně znamenají lehkomyslný, uličnický kousek, lehkomyslnost, překládají Kral. n-st [Sk 13,10; 18,14]. Je to mírnější výraz pro špatnost a podvod.