Heslo
Mír
Mír. V 2K 5,19 a Ef 2,16 má toto slovo tentýž význam jako *smíření [2K 5,18 mají Kral. „míření“]. Jde o čin Boží, o Bohem darovanou skutečnost, jíž hříšný člověk je přijímán do obecenství s Bohem. Nejde tu jen o odpuštění [nepřičítání] hříchu a viny [2K 5,19], nýbrž o oboustranný mírový stav, o stvoření nového člověka [2K 5,17; Ef 2,15]. Tento m. se projevuje i zrušením rozdílu mezi Židy a pohany před Bohem [Ef 2,14] a pokojem Božím také s nadzemskými bytostmi [Ko 1,13.20 sr. Jb 4,18; Gn 6,1nn], takže lze mluvit o kosmickém dosahu tohoto m-u. Pavel, jenž sám prožil skutečnost smíření, když mu vstoupil do cesty zmrtvýchvstalý Kristus, byl pověřen zvěstováním tohoto činu Božího v Kristu, jenž ruší dosavadní nepřátelství mezi Bohem a člověkem [Ko 1,21n] a obnovuje pokoj [sr. Ko 1,20]. Ne člověk tu má iniciativu jako v pohanských náboženstvích, ale Bůh [2K 5,21]. Na rozdíl od 2K 5,19, kde subjektem tohoto činu je Bůh, pokládá Ef 2,16 za subjekt Ježíše Krista [sr. Ef 2,14.17]. Výsledkem m. je podrobení všeho Kristu.