Los (los/věc)

Los rozhodoval v nejistých otázkách na východě už od pradávna. I u Izraele bylo užívání losu v různých případech [Př 16,33], na př

1. při zvolení mužů k válečným výpravám [Sd 1,1; 20,9-10].

2. při rozdělení půdy mezi pokolení izraelská [Nu 26,55-56; Joz 18,10; Ž 16,5n; Sk 13,19]

3. při vyřizování sporů [Př 18,18].

4. za účelem zjištění zločince mezi velkým počtem podezřelých [Joz 7,14.18; 1S 14,22; Jon 1,7]

5. při ustanovování osob k úřadu nebo k zvláštním povinnostem [1Pa 25,8n; 26,13; L 1,9; Sk 1,26].

6. v den očišťování při rozhodování mezi kozlem za hřích a kozlem Azazel [Lv 16,8.10]

7. Vítěz metal los o kořist [Jl 3,3; Abd 1,11; Na 3,10; J 19,24; Mk 15,24 sr. Ž 22,19].

Způsoby metání „losu“ byly různé: 1. Urim a Thumin, patrně dva kaménky, jeden s odpovědí kladnou, druhý se zápornou, jež kněz nosil pod náprsníkem ve zvl. kapse, z níž byly kaménky ve sporných případech vytahovány. Užívání těchto kaménků přestalo asi brzy po návratu ze zajetí [Ezd 2,63], protože už v době Flaviově a Filonově nikdo nevěděl, oč tu vlastně šlo.

2. Vysílání šípů [Ez 21,21-22] bylo obvyklé zvl. mezi Babyloňany a Araby. Na šípech byly napsány jednotlivé možnosti a pak zamíchány v toulci a stříleny. První, který byl vystřelen, přinesl odpověď bohů na spornou otázku. Tak na př. Nabuchodonozor se octl na rozcestí, nevěda, zda má táhnouti proti Amonitským anebo proti Jerusalemu. Vyhodil šípy a při tom vyletěl nápis „Jerusalem“ [Ez 21,21].

3. Hůlkami [Oz 4,12], jimiž byly vytahovány losy [?].

U pohanů bylo ještě mnoho jiných způsobů „metání losů“. Více o tom viz Bič II., 115n.154.164. Losem měla býti určena Boží vůle, Bůh sám vrhá losy [Iz 34,17], takže se los stal synonymem pro Boží určení, nezávislé na vůli člověka. Odtud pochopíme výrazy „dojíti losu přisluhování“ [Sk 1,17], „míti díl a los v Boží věci“ [Sk 8,21], míti „díl s posvěcenými“ [Sk 26,18], „účastnost losu svatých“ [Ko 1,12]. Jde tu o zdůraznění nezaslouženosti, o podíl na tom, co Bůh ze své milosti dává věřícím ve sboru. *Dědictví. *Pur.