Kvas

Kvas ve S a NZ znamená obyčejně kus vykvašeného těsta, který se schovával z předcházejícího zadělávání do zadělávání příštího. O jiných kvasech nebo kvasnicích, obvyklých u okolních národů, se v SZ nemluví. Při zadělávání byl kus starého těsta vložen do mísy a rozdělán vodou, pak teprve přidána mouka na nové zadělávání, anebo prostě byl kus starého těsta vložen do těsta nového [Mt 13,33]. Takto zhotovený chléb byl chlebem kvašeným na rozdíl od chleba nekvašeného [massót], nařízeného ke slavnosti „nekvašených chlebů“ [Ex 23,15n]. *Přesnice. – Užívání kvasu bylo výslovně zakázáno při obětech zápalných [Lv 2,11]; při obětech však, jež byly určeny za pokrm kněží, kvas vyloučen nebyl [Lv 7,13; 23,17]. Amos [4,5], hledě k zákazu kvašených chlebů při obětech, pobádá ironicky Izraelity, aby pálili „oběť chvály z kvašených věcí“, neznamená-li ovšem tato výzva, že v době Amosově v severní říši zákazu kvašených obětí neznali.

Zákaz kvašených chlebů při slavnosti *fáze [pascha] lze vysvětliti dvojím způsobem: 1. buď to měla býti vzpomínka na kvapný útěk Izraelců z Egypta [Ex 12,34.39] nebo na nomádský život Izraelitů, kdy nebylo užíváno kvašeného chleba zrovna tak, jako beduíni podnes neužívají kvasu při výrobě chleba, nebo 2. kvašení bylo pokládáno za určitý proces zkázy. Proto byl na př. zakázán i med, ježto snadno kvasil [Ex 34,25; 23,18; Lv 2,11], nemáme-li tu co činiti s polemikou proti jiným kultům, protože med byl božskou stravou! Proto také před zahájením slavnosti fáze musel býti všechen kvas z domu pečlivě odstraněn. Tento posledně zmíněný názor na kvašení jako zřídlo a příčinu všeho porušování sloužil k obraznému užívání slova kvas v pověděních jako Mt 16,6 nebo 1K 5,6n; Ga 5,9. Pro Pavla je k. obrazem všeho starého, špatného, nepravdivého [sr. Ř 7,6; Ko 3,9n; Ef 4,22n]. Církev je podle tohoto obrazu těsto, hřích je kvasem v tomto těstu, věřící mají být bez starého kvasu [Kral. „nenakvašení“]. U Mt 13,33; L 13,21 je na kvasu znázorněno, jak z malých příčin rostou velké věci. Království Boží je přirovnáváno ke kvasu [toto podobenství tedy nenavazuje na slavnost přesnic]; je mocí a silou, určenou k tomu, aby se zmocnilo a proniklo svět celý [sr. Mt 5,13]. U Mk 8,15; Mt 16,6; L 21,1 je výstraha před vlivem farizeů a Herodiánů oblečena v obraz k. Každý člověk je k.; působí určitým vlivem, buď dobrým nebo zlým. Snad je tu také útok na učení [= kvas] farizeů a Herodiánů.